Příběh značky Longines – První flyback, GMT i quartzové hodinky

Tagy: O značce | Longines | Klasické

Agáta Vřeská | 3.10.2025 | 22 MIN

Longines rezonuje v uších bez ohledu na to, zda jste v hodinkovém světě noví, nebo se mu věnujete léta. Jejich vintage kousky patří k nejvyhledávanějším a současná kolekce vzbuzuje touhu alespoň jedny vlastnit. Jak se značce z malé vesničky v pohoří Jura podařilo dosáhnout takového renomé?

Počátky manufaktury na dlouhých loukách

I když se vznik značky Longines datuje do roku 1832, my začneme hlouběji v minulosti. A nastíníme si tehdejší hodinářský průmysl v oblasti, kde se zrodí jedna z nejvýznamnějších švýcarských značek té doby.

Hodinářská tradice začala v údolí Saint-Imier, ležící v kantonu Bern, nedaleko známého hodinářského centra La Chaux-de-Fonds, už v 18. století. Dříve to byla čistě zemědělská oblast, ale hodinářství se tady významně prosadilo a už na začátku 19. století pracovalo v oboru přes dvě stě lidí.

V nedalekém městě Corgémont se přibližně kolem roku 1750 objevil první profesionální hodinář Jonas Raiguel a v jeho práci pokračovali i jeho potomci. Svůj podnik přesunuli okolo roku 1800 právě do Saint-Imier a společnost Raiguel le Jeune se stala dominantní.

Zdroj: Longines

V roce 1820 Raiguel vytvořil partnerství se svým švagrem Florianem Morelem a vznikla společnost Raiguel Jeune & Cie.

A teď přichází náš první zlomový bod. V roce 1832 Raiguel nabídl partnerství Augustovi Agassizovi.

Hodinky Agassiz z 18ct zlata, cca 1890, kdy Agassiz pracoval v Raiguel Jeune. Foto: https://somlo.com

Auguste Agassiz měl znalosti v oblasti bankovnictví i hodinářství a kontakty v zahraničí, především v Americe. V roce 1838 Raiguel opustil společnost a Agassiz s Morelem převzali podnik a přejmenovali jej na Agassiz & Co. V letech 1846–1847 odešel i Morel, a tak se Agassiz stal jediným majitelem a svou společnost přejmenoval na Auguste Agassiz.

Továrna Longines, 1867. Foto: https://grail-watch.com

Možná si říkáte, proč tak dlouhý úvod. Ale naše „nastínění“ má své opodstatnění, zvláště, když chceme pochopit, jak moc zasáhl Longines do podoby hodinářství ve Švýcarsku. V té době totiž bylo běžné, že se hodinky sestavovaly metodou tzv. établissage; jednotlivé části hodinek vyráběli jednotliví dělníci ve svých domovech nebo malých dílnách, a až následně se vše zkompletovalo v hodinářské dílně. To zajišťoval právě Agassiz, stejně jako následnou distribuci.

Právě vývoz do Ameriky byl důležitou součástí úspěchu Longines. Ale v 60. letech 19. století prodej na americkém kontinentu poklesl. Důvodem byla silná konkurence nových amerických hodinářských firem, jako Waltham, a především jejich schopnost efektivní výroby díky montážním linkám, a tím i masovější produkci a nižším cenám.

29.8.2025 - Agáta Vřeská
Historie mechanických hodinek – Cesta od věžních hodin k mechanickým skvostům

Tomu švýcarský průmysl, kde vše bylo stále ruční prací, nemohl konkurovat. To si uvědomil Ernest Françillon, Agassizův synovec, který se do firmy zapojil v roce 1852. Mladý ekonom měl elán, vizi a vzhledem k horšícímu se zdraví Agassize firmu brzy vedl. V roce 1863 představil Françillon Agassizimu myšlenku, že postaví novou továrnu a sjednotí celou výrobu pod jednou střechou.

Agassiz a Francillon. Foto: Longines

Agassiz mu dal požehnání, ale nezbytným krokem bylo přijmout do firmy kvalitního inženýra, který by hodináře naučil pracovat se stroji. Proto přibírají do firmy svého příbuzného Jacquese Davida coby technického ředitele.

V roce 1866 kupuje Ernest Francillon dva pozemky a starý mlýn na pravém břehu řeky Suze v Saint-Imier na místě zvaném "Les Longines" (v překladu "dlouhé louky"). O rok později už stojí továrna a řeka zajišťuje skrze mlýnský náhon energii.

Rychle rostoucí továrna na Les Longines, cca 1899. Foto: https://grail-watch.com

Dělníky a hodináře shlukuje pod jednu střechu a stává se tak první švýcarskou společností v historii a první hodinářskou společností na světě, která měla kompletní výrobu na jednom místě.

Důležitým prvkem bylo ale i použití moderních technologií strojků. Nezapomínejme, že se nacházíme v době, kdy většina švýcarských hodinářů stále používá tzv. válcový krok, zatímco americká konkurence už využívala modernější a přesnější kotvový krok.

Navíc, značky jako Patek a Heuer používaly už od 50. let k natahování a nastavování hodinek korunku namísto klíčku, a také Francillonovi došlo, že je to budoucnost.

Kapesní hodinky Longines, 1831. Foto: swatchgroup.com

Proto, když v roce 1867 představuje svůj první in-house kalibr A20, se jedná o strojek s kotvovým krokem a hodinky se natahují pomocí korunky. Samozřejmě, že ještě dlouho produkuje i kapesní hodinky natahované klíčkem, ale schopnost dívat se do budoucna byla pro značku zásadní.

Saint-Imier je v roce 1874 připojen k železniční síti, a tak továrna začne využívat parní stroje na uhlí, které do té doby bylo náročné bez železnice v potřebném množství dopravit. Komín, ze kterého se kouří, se stal jedním z charakteristických znaků továrny Longines.

Továrna Longines, 1891. Zdroj: vintagewatchstraps.com

Když se technický ředitel, Jacques David v roce 1876 vrátil z výstavy ve Filadelfii, předložil jasnou myšlenku, že je nezbytné mechanizovat celý proces ve stylu amerických hodinářských firem. Trval na tom tak urputně, až Françillon souhlasil a začal tím proces, který změnil nejen Longines, ale celé švýcarské hodinářství.

Jacques David sepsal podrobnou zprávu o tom, jak fungují americké hodinářské firmy, a to nejen výroba a technologie, ale i organizace firem či účetnictví. Navštívil jak Waltham, tak Elgin a na 108 stranách vylíčil mimo jiné i své zděšení, čeho Američané zvládli za tak krátkou dobu dosáhnout, a varoval, že pokud nedojde k automatizaci některých výrobních procesů ve Švýcarsku, bude to mít neblahé důsledky. Tato zpráva je i dnes volně ke stažení.

Všechny výše popsané události měly silný důsledek. Longines se stal jednou z nejmodernějších švýcarských hodinářských firem té doby, a to i díky industrializaci. Ještě samozřejmě potrvá, než stroje zvládnou vyrobit všechny součástky s minimální odchylkou, ale už na začátku se rapidně snížila nutnost ručního dopracovávání jednotlivých dílů.

Waltham Watch Company 1876. Foto: watkinsr.id.au

S efektivitou šla nahoru i přesnost a kvalita hodinek. V roce 1910 už měl Longines přes 1000 zaměstnanců a byli schopni vyrobit kompletní hodinky přímo v továrně Longines. Tedy strojky, pouzdra, kompletaci.

Továrna Longines, cca 1911, Foto: Fred Boissonnas

Jak v té době vypadala výroba i kompletace hodinek Longines, ukazuje toto video:

V roce 1878 představil Longines svůj první kalibr s chronografem s označením 20H. Na výstavě v Paříži získal zlatou medaili. Šlo o tzv. monopusher chronograf, tedy spuštění, zastavení a resetování pomocí jedné korunky. Longines jej vyrobil na základě poptávky svého amerického distributora, kterým byl (ještě před Wittnauerem) J. Eugène Robert.

Chronograf Longines, 1878. Foto: invaluable.com

J. Eugène Robert byl švýcarský hodinář a technický poradce, který zásadně ovlivnil Ernesta Francillona při zakládání továrny Longines a zavedení průmyslové výroby hodinek. Bývá označován za mentora Francillona a klíčovou postavu, která přinesla technické know-how potřebné ke vzniku manufaktury Longines. Stal se také jedním z prvních zahraničních obchodních zástupců Longines v USA.

Konstrukční řešení je připisováno Alfredu Lugrinovi, který pracoval jako externí konstruktér pro Longines, ale právě Longines strojek uvedl do výroby. Oproti jiným chronografům té doby byl výrazně levnější a používal sloupkové kolo. Hlavní význam spočíval ale v tom, že si tím Longines otevřel cestu ke spolupráci se závodním světem, v té době především jezdectvím.

Kalibr H20. Foto: invaluable.com

Alfred Lugrin byl vizionářský hodinář, který se vyučil u LeCoultre. V polovině 80. let založil vlastní společnost, později známou jako Lemania – ano, ta Lemania.

Není tedy divu, že když se v roce 1896 konaly první mezinárodní olympijské hry v moderní éře, které založil baron Pierre de Coubertin, Longines se stal oficiální časomírou této historické sportovní události.

Slavnostní zahájení Letní olympiády v Athénách; 1896. Foto: Wikipedia

Jméno Longines a slavné logo okřídlených hodin

Už je asi zřejmé, že Longines byl v této době velmi úspěšný. A to byl důvod, proč se stal terčem padělatelů. Francillon si to ale nenechal líbit.

Po zavedení švýcarského zákona na ochranu ochranných známek nechal v roce 1880 zapsat obchodní jméno „Longines“. Francillon také v roce 1889 zaregistroval u tehdejšího Federálního úřadu pro duševní vlastnictví tovární značku s okřídlenými přesýpacími hodinami. Tato značka byla následně (1893) mezinárodně přihlášena v systému Madridské dohody a je dodnes nejstarší platnou a nezměněnou ochrannou známkou v mezinárodním rejstříku WIPO.

Motiv okřídlených hodin vybral Ernest Francillon.

Jméno Longines si Ernest Francillon pojistil už v roce 1880 a o devět let později k němu přidal slavné okřídlené přesýpací hodiny – dnes nejstarší stále platnou známku na světě.

Logo Longines bývalo často ražené přímo na můstcích strojku, aby bylo možné hodinky jednoznačně identifikovat. Tím se Longines chránil i v případech, kdy hodinky nebyly kompletovány přímo ve Švýcarsku.

Vývoj loga Longines.

Typickým příkladem byla Anglie, jeden z důležitých trhů pro Longines. Dovážené hodinky nesly někdy dokonce britské puncovní značky, protože musely projít londýnskou puncovní zkušebnou. Aby se snížilo clo, strojek a pouzdro se často dovážely zvlášť a kompletovaly až v Británii.

Navíc bylo v 19. a na počátku 20. století v Anglii běžné, že na číselnících zahraničních hodinek nebylo uvedeno jméno výrobce, ani prodejce, nebo dokonce žádné jméno. Obchodníci totiž nechtěli uchovávat zboží neanglických značek a současně zákazníci hodně lpěli na domácích produktech.

Firma Baume & Co. London, která zajišťovala dovoz Longines do Británie od 70. let 19. století až do poloviny 20. století, tento přístup záměrně podporovala. Chtěla, aby zákazníci vnímali kvalitu hodinek hlavně skrze jméno Baume.

Reklama Baume & Co. London, 1915. Foto: vintagewatchstraps.com

A příkladů bychom našli spoustu. Longines dodával své strojky i slavnému Mappin & Webb, který je známý nejen svou dlouhou historií, ale také statutem dvorního dodavatele britské královské rodiny.

Hodinky Longines prodávané přes Mappin & Webb; 1908. Foto: https://www.easyliveauction.com

Éra chronografů, letectví a GMT (20.–40. léta)

První chronograf, kalibr 20H z konce 70. let, byl pro značku klíčový, ale umožňoval pouze krátká měření, protože neměl minutový sčítač. Ten obsahoval až kalibr 19CH z roku 1889, a ještě významnější byl kalibr 13.33Z s přesností 1⁄5 sekundy, který přišel v roce 1913. Šlo totiž o první chronograf navržený cíleně pro náramkové hodinky, nikoli upravený z kapesních.

Longines Monopusher Chronograph s kalibrem 13.33Z, 1930. Foto: vintagegoldwatches.com

Prosadil se i během první světové války. Stále se jednalo o tzv. monopusher chronograf. Ten dvoutlačítkový, který je běžný dodnes, přišel v roce 1925 v podobě kalibru 13,7.

Je ale zajímavé, že Longines, podle svých záznamů, vyrobil několik exemplářů s kalibrem 13.33Z coby dvoutlačítkový chronograf s komplikací flyback – a to už v roce 1929, tedy několik let před tím, než si nechal fly back patentovat!

Longines 13.33Z Flyback chronograph, 1929. Foto: watchesbysjx.com

Patent na chronograf s komplikací flyback podává Longines v roce 1935 (schválení 1936), a pyšní se tak označením prvním flyback chronografem na světě.

19.5.2023 - Agáta Vřeská
Komplikace mechanických hodinek

Kalibr nesl označení 13ZN a do sériové výroby se dostal v roce 1936. Byl výjimečný nejen funkcí flyback, ale také použitím sloupkového kola (konkurence často používala levnější vačkový) a navíc byl chronograf plně integrovaný do základu strojku, nikoli jen "nasazený", jak bylo běžnou praxí. Jeho nástupce, kalibr 30CH z roku 1947, se používal až do 70. let. Oproti dřívějšímu 13ZN byl především tenčí.

Longines 13ZN. Foto: Hodinkee.com

Hodinky byly na tu dobu nezvykle velké (37–39,5 mm) a také výborně čitelné. Vysoká přesnost, odolnost a inovace v podobě flybacku zaručily, že právě Longines se stal oblíbencem u profesionálních jednotek.

Longines 13ZN-12 reference 23086. Foto: Hodinkee.com

Jednou z největších a dodnes nejžádanějších úprav byl kalibr 13ZN-12. Měl totiž centrální minutovou ručku (často červené barvy). Takže hodinky měly současně dvě centrální ručky – pro sekundy a minuty.

A jestliže Longines byl už v té době zapojený do sportovních odvětví jako jezdectví, lyžování či tenis, díky náramkovým chronografům si otevřel kokpit do rychle se rozvíjejícího světa letectví.

Možná nejklíčovější informací je, že Longines aktivně spolupracoval s kapitánem Philipem Van Horn Weemsem z USA, který byl také instruktorem letecké navigace, a který přišel s nápadem, díky němuž vznikly Weems Second-Setting Watch.

Prototyp Weems hodinek. Foto: https://flightbirds.net

Hodinky měly na číselníku otočný vnitřní disk s vytištěnou sekundovou stupnicí, který bylo možné korunkou posunout. Pilot si naladil časový signál (například přes rádio), zarovnal vnitřní disk tak, aby sekundová ručka přesně seděla, a mohl tak přesně synchronizovat hodinky bez zastavení strojku.

První hodinky s tímto řešením vyrobil Longines v roce 1926 s americkým distributorem hodinek Wittnauer.

Philip Van Horn Weems. Foto: Longines

Hodinky byly oficiálně přijaty americkým námořnictvem a používané i civilními letci např. Charlesem Lindberghem, který se proslavil prvním sólovým přeletem Atlantského oceánu v roce 1927.

Charles Lindbergh u svého letadla Spirit of St. Louis, se kterým uskutečnil první sólo let z New Yorku do Paříže. Foto: Longines

Svým přeletem se zapsal do historie. Během jiného letu se během bouře ztratil někde nad Kubou a právě tehdy mu došlo, že potřebuje lepší znalosti navigace a stal se žákem Weemse. Na základě Weemsova konceptu navrhl Lindbergh slavné Longines Lindbergh Hour Angle (1931).

Longines Lindbergh Hour Angle. Foto: aBlogtoWatch

Proč byly tak slavné? Lindbergh Hour Angle umožňovaly určit zeměpisnou délku při letu. A je to natolik zajímavé, že stojí za to si to podrobněji vysvětlit.

Začneme nezbytnými informacemi (které si ještě pamatujeme z hodin zeměpisu). Zeměkoule se otočí o 360° za 24 hodin, tedy 15° za 1 hodinu. Pokud známe přesný čas na nultém poledníku (Greenwich Mean Time / GMT) a zároveň místní sluneční čas (podle polohy Slunce), můžeme z jejich rozdílu spočítat, o kolik stupňů jsme na východ či západ od Greenwich.

Hodinky měly otočnou lunetu se stupnicí hodinového úhlu (hour angle) – tedy přímo dělení 360° na 24 hodin (15°/hodina).

Náčrtek Linbergh Hour Angle Watch. Foto: yourwatchhub.com

Princip fungování byl geniální. Pilot nastavil na lunetě čas GMT (který zjistil např. z rádiového signálu) a na číselníku odečetl místní sluneční čas podle pozorování Slunce (za použití např. sextantu a tabulek).

Rozdíl mezi oběma časy přečetl rovnou jako úhel (např. 2 hodiny rozdílu = 30° zeměpisné délky). Směr (východ / západ) určil podle toho, zda byl místní čas napřed nebo pozadu oproti GMT.

Moderní reedice Longines Lindbergh Hour Angle

Nejlépe se to dá pochopit na příkladu. Řekněme, že máme 14:00 čas GMT. Místní sluneční čas je 12:00. Pootočím tedy lunetu o 2 dílky proti směru, takže číslo 2 na lunetě bude na "nulté" pozici. Tím vím, že jsem o -2h oproti GMT. Kouknu na stupně u druhé hodiny na číselníku a zjistím, že je to 30° západní délky (2 hodiny x 15° = 30°).

Otočná luneta nesla čísla 1–15 a sloužila jako připomínka pro pilota, o kolik hodin je rozdíl mezi GMT časem a místním slunečním časem. Díky tomu rychleji viděl na číselníku údaj zeměpisné délky ve stupních.

A možná jste si všimli i menší červené stupnice 1–15 ve středu číselníku. Pomocí ní mohl dopočíst přesný úhel podle minut. Každá minuta totiž znamená 0,25°, ale během letu to bylo těžší počítat z hlavy, proto měl převod pilot přímo na stupnici.

Například, pokud se GMT a místní sluneční čas lišil o 2 hodiny a 30 minut, kouknul se na stupnici a věděl, že 30 minut je 7,5°, takže celkový výpočet byl 37,5°.

Originál z roku 1931: Lindbergh Hour Angle ve stříbrném provedení, vybavené ručně natahovaným strojkem Longines kalibr 18.69N. Foto: Longines

Lindbergh zároveň ponechal možnost seřízení sekundové ručky bez nutnosti zastavit hodinky, jako to bylo u Weemsových hodinek.

Hodinky Longines Lindbergh, 1931. Foto: Longines

Asi nepřekvapí, že právě hodinky Longines nosili největší průkopníci (nejen) letectví té doby. Jmenovitě třeba piloti Amelia Earhart, Howard Hughes, Elinor Smith či Amy Johnson, ale také polárník Paul-Emile Victor.

Longines ale nedodával jen náramkové chronografy. Už v roce 1915 měl kalibr 19.41 s 8denní rezervou chodu, který implementoval do velkých hodinek, které se připevňovaly k přístrojové desce letadla. V roce 1919 se pak stal oficiálním dodavatelem Mezinárodní letecké federace.

Amelia Earhart byla slavná americká letkyně a první žena, která sólově přeletěla Atlantik (1932). Nosila Longines chronograph s kalibrem 13.33Z. Howard Hughes byl jednou z nejvýraznějších postav 20. století. Roku 1938 obletěl svět za 91 hodin a získal tím celosvětovou slávu. Jeho posádka během letu používala navigační přístroje a chronometry Longines. Vybudoval také miliardové letecké impérium a jeho život zachycuje film Letec s Leonardem diCapriem v hlavní roli.

Longines Siderograf umožňoval navigování podle hvězd. Tento model měl Howard Hughes v roce 1938, když obletěl svět. Foto: Longines

Právě z této bohaté historie pilotních hodinek se zrodila současná kolekce Longines Zulu, která debutovala v roce 2020. O dva roky později, v roce 2022, přišla kolekce Spirit Zulu Time, která navazuje na jinou dějovou linku Longines...

Byl to totiž právě Longines, kdo v roce 1908 vyrobil kapesní hodinky se dvěma časovými pásmy. Takový – předchůdce GMT. Byly pro zákazníka v Konstantinopoli, kde bylo problematičtější převádět místní čas na západní (evropský).

Longines 1908 Turkish Watch jsou dnes uloženy v museu Longines. Foto: Longines

V tehdejší Osmanské říši (dnes Turecko) se den tradičně počítal od západu slunce. Proto Longines vyrobil hodinky, které měly dvě hodinové i minutové ručky (a malou sekundovou).

A už v roce 1925 představil první náramkové hodinky s možností zobrazit dvě časová pásma – Longines Zulu Time. Vyrobil je pro Royal Canadian Navy a na číselníku měly vlajku s písmenem Z (Zulu), což kód pro čas GMT v mezinárodní radiotelegrafii.

První hodinky Longines Dual Time z roku 1925. Foto: portfoliomagsg.com

Každá časová zóna má přiřazené písmeno (např. A = GMT+1, B = GMT+2... až do M, a záporné zóny N-Y). Písmeno Z označuje nulový časový posun a v letecké komunikaci se vyslovuje „Zulu" podle fonetické abecedy NATO. Pokud je tedy např. odlet z New Yorku v 18:00 místního času, zapíše se jako 2300Z, protože NY je 5h od GMT.

Longines se k GMT hodinkám vrátil až v novém tisíciletí a své první cestovatelské GMT uvedl až v roce 2022, právě v kolekci Spirit Zulu Time. Šlo o kalibr L844.4 se 72h rezervou a křemíkovým vláskem. A v roce 2025 představil model oslavující 100 let od prvních Zulu hodinek – Longines Spirit Zulu Time 1925.

Longines Spirit Zulu Time 1925. Foto: Longines

Ale zpět do našeho příběhu. Pro naše vlastenecké duše nesmím opomenout model z roku 1935 s referenčním číslem 3582. Měl sklíčko aplikované v otočné lunetě, takže se otáčelo spolu s lunetou při odečtu času. Byl určen pro československé piloty a byly označeny jako "Majetek vojenské správy". Odtud si Longines vzal inspiraci pro svou vintage reedici Longines Majetek, kterou dnes najdeme v Heritage kolekci.

Longines Pilot Majetek 3582. Archiv Longines

Éra potápěčských hodinek a vysokofrekvenční přesnost (50.–70. léta)

Přestože Longines úzce spojujeme s pilotními hodinkami, ani v budování historie voděodolných a potápěčských hodinek nezůstával pozadu.

Už jen zmínka o tom, že v roce 1937 vyrobil první voděodolný chronograf (tedy s tlačítky chráněné proti vodě, tzv „mushroom pushers“) je pozoruhodná a získala světové prvenství.

Longines Chronograph "mushroom pushers" s kalibrem 13ZN. Foto: revolutionwatch.com

V této době byly chronografy velmi žádané a málokterá značka si vyráběla interní hnutí. Longines ale zvládal vyrábět prakticky všechny ocelové komponenty in-house. O voděodolné chronografy se ve stejném období pokoušelo mnoho značek, např. Mido či Omega, Longines s ref. 4270 však dokázal tento problém vyřešit asi nejlépe.

Ale mnohem povědomější bude určitě model Legend Diver, ref. 7042, známý jako Supercompressor, který Longines představil ve spolupráci s firmou Piquerez SA v roce 1959. Měly vnitřní otočnou potápěčskou stupnici, díky čemuž byla chráněna proti poškození. Nabízely 120metrovou voděodolnost a poháněl je automatický kalibr 19AS s 18000 polokmity za hodinu.

Longines Legend Diver ref. 7042. Foto: virginiavintagewatches.com

Dnes jej Longines nabízí v moderní reedici. Mezi zajímavosti patří i to, že Longines se v 50. letech stal jedním z prvních, kdo zavedl produktové kolekce jako samostatné „rodiny“ modelů. Dnes to bereme jako běžnou věc. První takovou kolekcí byla Conquest (1954) a později z ní vznikla sportovní podřada HydroConquest.

Kalibr 19AS u Supercompressorů Longines. Foto: lunaroyster.com

Označení Supercompressor se zobecnilo pro hodinky se dvěma korunkami a vnitřní otočnou lunetou. Ve skutečnosti jde ale o označení konkrétního vzoru pouzder výrobce Ervin Piquerez SA (EPSA). Měly patentovanou metodu těsnění, která zajišťovala, že čím hlouběji pod vodu jste s hodinkami šli, tím lépe těsnily. Společnost EPSA pouzdra vyráběla od konce 50. let až do začátku 70., a využívalo jich desítky značek. Kromě Longines i Jaeger-LeCoultre, Hamilton, IWC, Blancpain a další.

Do této éry spadá také model Longines Ultra-Chron Diver, ref. 7970 z roku 1967. Jeho výjimečné postavení spočívá především ve vysokofrekvenčním strojku hi-beat (5 Hz), díky kterému dosahoval přesnosti s odchylkou dvou sekund za den! A stal se tak prvními potápěčskými hodinkami s 10 pohyby sekundové ručky.

Longines Ultra-Chron Diver s hi-beat strojkem. Foto: analogshift.com

Ostatně, Longines dal u svých Ultra-Chronů vyráběných od 60. let závazek, že budou mít max. odchylku 1 minutu za měsíc, tedy právě 2 sekundy za den. Mnohem přesnější než chronometrové požadavky.

A tím jsme se dostali ještě k dalšímu příběhu. Příběhu o vysokofrekvenčních hodinkách Longines.

V roce 1939 představil Longines slavný „vysokofrekvenční lyžařský časovač“ vybavený strojkem s frekvencí 36 000 kmitů za hodinu, schopným měřit desetiny sekundy, který se stal standardem ve sportovním měření času. Foto: europastar.com

Zatímco většina výrobců se na přelomu 50. a 60. let připravovala na příchod elektroniky, v dílnách Longines vznikal projekt, jehož cílem bylo dosáhnout naprosto špičkových výsledků v tehdy prestižních observatorních soutěžích přesnosti Neuchâtel.

V roce 1959 proto vznikl kalibr 360. A to za pouhých sedm měsíců od prvního návrhu a bez použití počítačů. Měl obdélníkový tvar, díky tomu mohl mít velký perovník a také setrvačku s přesnou regulací. Byl ručně natahovaný a běžel na vysoké frekvenci 36 000 kmitů za hodinu, tedy 5 Hz – dvojnásobek běžné frekvence tehdejších mechanických hodinek. Tato rychlost mu dávala nebývalou stabilitu chodu.

Kalibr 360 se odchýlil v průměru o pouhých 0,07 sekundy za 24 hodin; odchylka napříč různými pozicemi, vypočtená během soutěže na pěti různých teplotách v průběhu 45 dnů, byla jen 0,19 sekundy!

Kalibr 360 se v observatorních soutěžích stal doslova legendou. Longines s ním mezi lety 1959 a 1967 podal téměř pět set přihlášek do testů přesnosti – více než jakákoli jiná značka. Nejlepších výsledků dosáhl kolem roku 1966, kdy získal jedno z nejvyšších hodnocení v historii. Celkem vzniklo jen asi 200 kusů rozdělených do čtyř sérií mezi lety 1959 a 1963. Ale nikdy nebyl určen do sériové výroby.

V letech 1961 až 1962 byl kalibr 360 považován za nejpřesnější chronometr na světě. Foto: europastar.com/

Stal se ale základem pro kalibry rodiny 430, které měly rovněž vysokou frekvenci. Některé se pyšnily i COSC certifikací a objevily se v mnoha sportovních modelech Longines. Mezi ty nejznámější patří právě Ultra-Chron Skindiver 7042, o kterém byla řeč už výše, nebo Longines Ultra-Chron Professional Diver's ref. 8221 s 300 metrovou voděodolností a vnitřní Supercompressorovou stupnicí z roku 1968.

Model Ultra Chron z roku 1966 se strojkem L430 – první náramkové hodinky s hi-beat strojkem s přesností do 1 minuty za měsíc.

Do poloviny 70. let vyrobil Longines přes půl milionu hodinek Ultra-Chron. Na slávu původních modelů navázal v roce 2022 vydáním moderní řady Ultra-Chron. Ty mají díky kalibru vyvinutého přímo pro Longines L836.6 rovněž Hi-Beat frekvenci, navíc křemíkový vlásek a v COSC testu dosáhly na průměrnou odchylku 1,47 sekundy denně.

Začátek 60. let byl krásným obdobím. Jen si vezměte, že to bylo naposled, kdy mechanické hodinky byly přesnější než jakékoliv elektronické hodinky. Pak ale přichází období, které je zatíženo předzvěstí změny. Od amerického projektu X, ladičky, švýcarského projektu Beta 21 až po japonské Astrony.

Možná si vzpomínáte, že se Longines v roce 1970 připojil ke švýcarskému konsorciu CEH (Centre Electronique Horloger), které vyvinulo strojek Beta 21, a proto i Longines spolu s značkami (jako Omega, Rolex, Patek Philippe, IWC, Rado aj.) používal strojky Beta 21 ve svých hodinkách.

Ale u vývoje nebyl, zato byl mnohem dřív u vývoje vlastního řešení Ultra-Quartz, které dodnes představuje jako "the World's first Cybernetic Watch".

Longines Ultra-Quartz byly představeny 20. srpna 1969, tedy před Seiko Astron, Beta-21 i dalšími nezávislými projekty. Kalibr 6512 byl ale jiný, než jak jej známe z dnešních quartzových hodinek.

Foto: https://www.plus-ultra.ch/

Místo standardního integrovaného obvodu používal množství samostatných elektronických komponent a právě složitost a nákladnost byly nejspíše důvody, proč i přes označení prvních komerčních quartzových hodinek jsou to Seiko Astron, komu se toto historické prvenství připisuje.

Longines Ultra-Quartz. Foto: ©Europa Star 2/1970

Longines totiž zůstal u prototypu a inženýrsky složitý strojek se do masové produkce nikdy nedostal.

Longines Ultra-Quartz. Foto: electricwatches

Moderní éra a vstup do Swatch Group

Když jsem poprvé četla o značce Longines, dostalo mě, že od úplně prvního kusu z roku 1867 má každý vyrobený kus své jedinečné sériové číslo, ke kterému jsou přiřazeny všechny podrobnosti – typ strojku, materiál a tvar pouzdra, typ náramku či řemínku atd. Vše je archivováno ve stovkách a stovkách knih, které jsou dodnes k vidění v muzeu Longines. Fascinující je, že o každých hodinkách zjistíte i to, komu a kdy byly fakturovány.

Museum Longines. V knihách jsou vedené záznamy o každém prodeji hodinek. Foto: Longines

Samozřejmě i v moderní éře si Longines vede podrobné záznamy, ale už je zapisuje digitálně do počítače. A tím se dostáváme do poslední kapitoly našeho příběhu.

V té předchozí jsme skončili u marného pokusu o vlastní quartzové hodinky, následně využití BETA-21 a samozřejmě vlivu quartzové krize, která zasáhla i Longines. Ustát toto období pomohlo Longines nejen připojení ke Swatch Group (resp. nejprve ASUAG a následně... už to znáte), ale i silné jméno a bohatá historie.

Dnešní manufaktura Longines. Foto © Keystone / Christian Beutler

V roce 1984 ještě Longines představil Conquest VHP (Very High Precision), quartzový model s výjimečnou přesností (+-10 sekund/rok) a dlouhou výdrží baterie. Ta byla zhruba 4 roky, což bylo na toto období a u takového strojku nezvyklé, ale především šlo o termokompenzovaný strojek, díky čemuž dosahoval odchylky do +-10 sekund za rok. Moderní verze (od 2017) nabízí ještě násobnou přesnost (+-5 s/rok) s výdrží baterie téměř pět let a korekcí ruček po nárazu nebo vystavení magnetismu. Takovými kalibry jsou např. L288.2 nebo chronografový L289.2.

Longines Conquest V.H.S. L37164766. Foto: Longines

Od roku 1987 už si ale nevyrábí vlastní kalibry, ale používá základ ETA, nicméně speciálně upravené pro své potřeby. U některých dokonce platí, že jsou vyráběny výhradně pro Longines, jako je to u Zulu Time kalibru L844.4.

Kalibr L844.4 s frekvencí 25.200 polokmitů za hodinu. Foto: Longines

V 90. letech se pak Longines prorocky vrací k hranatým hodinkám ve své kolekci DolceVita, která se inspirovala vrcholnou érou Art Deco 20. let 20. století. Ostatně, rektangulární hodinky z roku 1916, které zahrnovaly rovněž hranatý strojek, jsou důkazem filozofie Longines, že strojek má kopírovat tvar pouzdra.

Hodinky Dolce Vita nosí ambasadorka značky Jennifer Lawrence coby tzv. tichý luxus. Foto: Longines

A ne náhodou je právě Longines oficiální časomírou nejvýznamnějších dostihových a jezdeckých organizací a událostí včetně Royal Ascot, Kentucky Derby či Melbourne Cup.

Longines jako hlavní časomíra na Kentucky Derby. Foto: townandcountrymag.com

V roce 2012 byl představen systém Quantum coby nejpokročilejší metoda časoměření, kterou Swiss Timing vyvinulo pro Longines. Zahrnuje nejenom časoměření, ale také zpracování výsledků pro tisk a vysílání. Systém je schopen měřit čas až na miliontinu sekundy.

Longines je také silný díky známým tvářím. Jeho ambasadoři jsou mixem ze světa sportu (tenis, parkur, lyžování, gymnastika...) a filmových hvězd.

Pravděpodobně nejsilnější jména současnosti jsou Kate Winslet (Titanic, Předčítač, Bůh masakru), Jennifer Lawrence (Hunger Games, Pasažéři, Rudá volavka) a Henry Cavill (Zaklínač, Superman, Tudorovci).

Mezi nejdelší spojení patří spolupráce s indickou modelkou a herečkou Aishwarya Rai Bachchan, která se stala Miss World 1994.

Současným motem Longines je „Elegance is an attitude“. V překladu něco jako Elegance je životní postoj. Vyjadřuje myšlenku, že elegance není o luxusních věcech, drahých outfitech, ale o tom, jací jsme a jak se chováme. Proto i ambasadoři jsou obvykle osobnosti, které máme spojené i s velmi pozitivním statusem a chováním.

Kate Winslet je ambasadorkou Longines od roku 2010. A také spoluzakladatelkou neziskové organizace Golden Hat Foundation na podporu změny vnímání lidí na autistickém spektru. Longines její aktivity podporuje skrze některé hodinky. Foto: Longines

A současné kolekce? Pokud jste četli poctivě dnešní článek, asi tušíte, že Longines navazuje na svou historii. A má opravdu na co.

Zdroj fotografií:

• uvedeno u fotografií

Mohlo by vás dále zajímat:

2.6.2025 - Agáta Vřeská
Příběh značky Rado – Když si to umíme představit, umíme to i vyrobit

26.9.2023 - Agáta Vřeská
Příběh značky Frederique Constant – Luxus, který si můžete dovolit