Historie německého hodinářství – Mistra řemesla a preciznosti

Tagy: Technologie a pojmy | Klasické

Robert Svatý | 5.6.2025 | 15 MIN

Německé hodinářství bylo vždy tak trochu přehlíženým a podceňovaným bráškou slavného švýcarského hodinářství. Asi nikoho nenapadne říct: „Je přesný jako německé hodinky." I když Německo patří mezi skutečné velmoci v oblasti výroby a vývoje časoměrných zařízení. Jaký je příběh německého hodinářství a jeho historický přínos?

Veřejnost často vnímá jako inovativnější spíše Japonsko než Německo – ať už jde o první quartz od Seika, spring-drive od Grand Seiko nebo legendární G-Shocky.

11.8.2023 - Eliška Měrková
Historie quartzových hodinek – Krize nebo revoluce?

Já osobně ale považuju německé hodinářství za mimořádně zajímavé a rozhodně neprávem opomíjené. Stačí se podívat na firmu Junghans, která přinesla světu první rádiově řízené hodinky se solárním napájením. A není náhodou, že právě Junghans měl na začátku 20. století největší hodinářskou továrnu na světě.

Junghans Mega 1, první rádiem řízené hodinky. Zdroj: https://www.watchtime.com/

Německo navíc neexceluje jen v masové výrobě – díky značce A. Lange & Söhne proniklo i do světa Haute Horlogerie, tedy vysoké hodinařiny, kde jsou ručně zdobené in-house strojky a precizní řemeslo naprostým standardem.

Značka A. Lange & Söhne je představitelem luxusní vysoké hodinařiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/

V tomhle článku se podíváme na minulost, přínos a významné modely z této často opomíjené hodinářské velmoci. Pohodlně se usaďte – začíná lekce dějepisu.

Začátky

Středověk. Období rytířů, Kingdom Come Deliverence, Williama Wallace a víry, že se dá stvořit zlato z olova. A v tomhle období se začíná měření času řešit víc než na dny a noci. Představte si, že třeba český král a římský císař Karel IV. jede na koni a podívá se na svého panoše s dotazem "Kolik je hodin, milý Jene?".

Sluha by skoro všude měl celkem solidní problém, protože v tu dobu se časostroje do kapsy nevešly (pokud nepočítám klacek alias sluneční hodiny), ale pokud by náhodou jeli v oblasti Schwarzwaldu, konkrétně třeba v Norimberku, dokázal by mu odpovědět celkem přesně, protože jedny z prvních věžních hodin ve středověkém Německu byly právě třeba na Norimberském kostele Frauenkirche – hodiny byly podle tamní průvodkyně údajně instalovány už v roce 1361 při příležitosti křtu korunního prince Václava a dokonce zobrazovaly císaře a kurfiřty.

Norimberské astronomické hodiny. Zdroj: https://thonyc.wordpress.com/

Zdroje se bohužel nedochovaly, tak nezbývá než věřit tamní průvodkyni a historičce paní Huckové. Další ukazatele času by tenhle sluha mohl hledat třeba v Pasově na radnici nebo třeba v Augsburgu na zvonici Perlachturm (zvláštní, že německé Laco má model s názvem Augsburg, že?), ale mohli by se podívat i do Lübecku nebo Hamburgu.

Zvonice Perlachturm v Augsburgu. Zdroj: https://jhva.wordpress.com/

Velice složitě se tím snažím říct, že tohle byly jedny z prvních mechanických hodin na světě a že Německo je v tomto velký průkopník. Dokonce tyto hodiny byly astronomické a stejně jako na pražském Staromáku zde najdeme náboženské postavičky, které nás jednou za hodinu přijdou z věže pozdravit.

Pražský orloj, 1410. Zdroj: https://www.regiontourist.cz/

Byly to ale úplně první mechanické hodiny na světě? Ne. Úplně přesně se neví, které byly první, ale ví se, že to bylo nejspíš někde v oblasti severní Itálie nebo jižního Německa, někdy mezi lety 1270–1300. Tyhle hodiny, ale neměly ani ručky ani ciferník. Měly pouze dvě závaží, kdy jedno fungovalo pro pohyb a druhé pro zvuk.

Orloj z 15. století v kostele Panny Marie v německém Rostocku. Zdroj: https://depositphotos.com/

Ono vnímání času, ačkoliv už přesnější, bylo trochu jiné než dnes, a přijít na meeting o minutu později tak tím pádem v tu dobu nebyl zase takový problém. Věžní hodiny tak byly velice podstatným ukazatelem času, a to v Německu platilo zhruba do nástupu kukaček.

Kukačky

Přesuneme se do 17. století. To se psaly dějiny jako třicetiletá válka, bitva na Bílé hoře nebo třetí pražská defenestrace. První polovina století nebyla zrovna příznivá pro jakýkoliv pokrok – včetně horologie. Druhá polovina ale přinesla stabilitu a rozvoj – a pro nás chronoblázny i doslova zázrak.

Právě tehdy se v oblasti Schwarzwaldu začínají vyrábět první dřevěné hodiny s lankovým pohonem a kotvou – základ pro dnes legendární kukačky. Tehdejší sedláci měli v zimě spoustu volného času a začali se věnovat výrobě mechanických hodin. Žádné sterilní laboratoře a bílé pláště, ale poctivá venkovská dřina – ráno krmení dobytka, večer řezba do dřeva.

Staré německé kukačky. Zdroj: https://viatravelers.com/

Tyto hodiny se pak prodávaly po celé Evropě a výrazně přispěly k šíření německé hodinářské tradice. Kukačky se tak staly nejen praktickým nástrojem, ale i symbolem lidového řemesla a vynalézavosti. A když se nad tím zamyslíte – kolik jiných hodin má v sobě ukrytého malého dřevěného ptáka, který vás každou hodinu pozdraví?

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Ts_wNB_h8zo

18. a 19. století

Zatímco Francie prožívala Velkou revoluci, Anglie se topila v páře a začínal se psát příběh průmyslové revoluce, němečtí hodináři si potichu brousili zuby na technologický posun. Ve Schwarzwaldu se stále vyráběly levné a přesné dřevěné hodiny, které si mohli dovolit i běžní lidé. To byl zásadní rozdíl oproti drahým anglickým nebo francouzským kouskům, které visely hlavně u šlechty.

Během 18. století se němečtí hodináři zaměřovali na praktičnost, dostupnost a efektivní výrobu. Časomíra přestávala být výsadou bohatých a začala pronikat do domácností. A to nejen díky místním výrobcům – německé hodiny se totiž ve velkém exportovaly. Jen z oblasti Schwarzwaldu se v roce 1808 vyvezlo 582 000 kusů. A to je, jak by řekl klasik, sakra dost hodin.

Německé "Ramen Uhr" z 18. století s podpisem Johanna Friedrich Ricka. Zdroj: https://www.artlistings.com/

Dřevěné části strojků, jednoduchý design a dobrá cenová dostupnost udělaly z těchto produktů fenomén. Navíc šlo o hodiny, které opravdu fungovaly. A tak zatímco Angličan John Harrison řešil, jak na moři nezemřít kvůli špatnému měření času, německý řemeslník ladil lanko a kladku v malé horské dílně.

Právě v tomhle období se začíná rodit základ pro německou hodinářskou preciznost. A že to není jen klišé, se ukázalo brzy...

Ferdinand Adolph Lange – muž, který přenesl světovou kvalitu do saského údolí

Píše se rok 1815, Napoleon právě dýchá na šedou uniformu v bitvě u Waterloo a v Drážďanech se narodí chlapec, který má navždy změnit dějiny německé hodinařiny. Ferdinand Adolph Lange. Původně to ale vůbec nevypadalo na průmyslového průkopníka – Lange se totiž nejprve věnoval studiu technického kreslení. Ale to mu nestačilo. Chtěl víc. Chtěl pochopit stroj jako celek, nejen jeho obrysy na papíře.

Ferdinand Adolph Lange. Zdroj: https://swisswatches-magazine.com/

A tak začal od píky – vyučil se hodinářem u slavného Gutkaese, dvorního mechanika saského krále. Gutkaes byl špičkový mistr, který se proslavil například konstrukcí pětiminutových digitálních hodin pro Semperovu operu v Drážďanech. A nejen to – Gutkaes měl na svého učně dobré oko. Lange totiž nebyl jen šikovný, on byl posedlý přesností.

Digitální hodiny pro Semperovu operu v Drážďanech. Zdroj: https://www.alange-soehne.com/

Gutkaes mu brzy přenechal víc než jen nářadí – předal mu kontakty, přístup do laboratoří a hlavně důvěru. Společně pracovali na unikátních projektech, mimo jiné na sofistikovaných hodinách pro královský dvůr. A právě tady se Lange poprvé střetl s opravdovou precizností, s estetikou mechaniky i s noblesou techniky, která nemá sloužit jen funkci, ale i kráse.

Johann Christian Friedrich Gutkaes. Zdroj: https://swisswatches-magazine.com/

Ale pak přišlo to, co dneska nazýváme "zásadním momentem v kariéře". Lange získal stipendium a odcestoval do Paříže. Tam navštívil slavný podnik Breguet – firmu, kterou založil sám Abraham-Louis Breguet, génius, který vynalezl tourbillon. Lange měl štěstí – mohl obdivovat francouzské hodinářské umění z první ruky, doslova přes rameno mistrům. Studoval, zapisoval si a vdechoval atmosféru, kde se přesnost snoubila s elegancí.

8.7.2024 - Eliška Měrková
Historie a cesta automatických hodinek + 5 NEJ ze současnosti

V Paříži vedl čtyři roky dílnu u rakouského hodináře Josepha Thaddäuse Winnerla, který s Breguetem studoval. Tenhle borec vymyslel a sestrojil třeba chronoskop – kapesní hodinky, u kterých šla sekundová ručička zastavit a zase pustit nezávisle na zbytku. Nebo rattrapante, což je mechanismus se dvěma překrývajícími se sekundovými ručičkami, který se používá dodnes. A taky první kyvadlové hodiny s elektrickým kontaktem – jo, fakt, elektřina už v 19. století v hodinách, kdo by to čekal?

Malý lodní chronometr s 49hodinovým indikátorem rezervy chodu. Jeden z nejstarších existujících lodních chronometrů od Josepha Thaddäuse Winnerla, cca 1853. Zdroj: https://watch-wiki.org/

28.6.2023 - Eduard Tomas
Chronometry – Co je certifikace COSC a stojí zato si za ni připlatit?

Jeho zápisníky z Paříže (které se mimochodem zachovaly!) jsou až fanaticky podrobné – výpočty převodových poměrů, nové druhy krokových ústrojí, úpravy vlásečnic. Lange nebyl turista, byl to inženýr v přestrojení. A v hlavě si už tenkrát skládal plán: Jednou tohle všechno přivezu do Německa.

Zápisník Ferdinanda Adolpha Langeho s výpočty převodových poměrů převody na metrický systém. Zdroj: https://langepedia.com/

Po návratu domů si vzal za ženu dceru svého mistra – Gutkaesova dcera Louise se tak stala paní Langeovou. Manželství to bylo nejen rodinné, ale i symbolické: Gutkaesův svět se spojil s Langeho vizí.

Langeho děti. Zdroj: https://www.watchswiss.com/

Jenže kde začít? Velká města už měla své hodináře. A tak se Lange rozhodl pro nepravděpodobné místo: Glashütte. Chudé, odlehlé městečko v Krušných horách, které trpělo bídou a nezaměstnaností. Ale právě to byl důvod – Lange chtěl nejen vyrábět hodinky, ale i vybudovat průmysl. Chtěl učit nové mistry, vytvořit ekosystém výroby, něco jako "saské Švýcarsko".

21.1.2020 - Ivan Přibyl
Glashütte: Příběh hodinářského městečka v Německu

S podporou saské vlády (a úvěrem 7820 tolarů – což byla tehdy velká suma) se v roce 1845 pustil do budování. V Glashütte zavedl propracovaný systém učení – každý nový pracovník začínal jako učeň a postupně se vypracoval, přičemž se specializoval na konkrétní část hodinek (strojek, číselník, pouzdro...). Tím vznikl princip decentralizované výroby – Glashütte fungovalo jako jedno velké "hodinářské družstvo", které však drželo kvalitu na úrovni Paříže nebo Londýna.

Městečko Glashütte okolo roku 1855. Zdroj: https://www.glashuette-original.com/

A co víc – Lange nevyráběl jen nějaké hodinky. Jeho kapesní chronometry byly technickým zázrakem. Využíval pokročilé materiály, zaváděl šroubované chatony, tříčtvrteční můstek (typický pro Glashütte dodnes) a nechal vyniknout funkcionalistickou krásu německého designu. Tam, kde Francouzi přidávali zlacení a rytiny, Lange ladil modření šroubků a dokonalé leštění hran.

Kapesní hodinky z Langeho dílny, cca 1848. Zdroj: https://langepedia.com/

Byl posedlý přesností – jeho hodinky musely fungovat v každé situaci, bez ohledu na počasí nebo majitele. A díky této posedlosti se z Glashütte stala německá odpověď na švýcarské Vallée de Joux.

Další známé německé hodinářské firmy 19. století, které stojí za zmínku

Za zmínku určitě stojí Schrambergská firma Junghans o které máme samostatný článek:

24.11.2022 - Agáta Vřeská
Příběh značky Junghans – Značka, kterou proslavil dlouhovlnný signál a Bauhaus

Dále Gustav Becker z Freiburgu, kteří vyráběli nástěnné a kyvadlové hodiny, které byly tou dobou extrémně populární kromě Německa i v Rakousku-Uhersku.

Lenzkirch byl zase výrobce luxusních pendlovek a mechanických hodin. Ve své době byl tento výrobce považován za jednu z nejkvalitnějších značek.

Pendlové hodiny Lenzkirch,1880–1882. Zdroj: https://www.ogallerie.com/

Mezi nejstarší německé hodinářské firmy patří i Kienzle, kteří vyráběli převážně mechanické hodiny, ale později výrobu rozšířili i na hodinky a budíky.

20. století: Válka, rozdělení a přežití

Během 1. světové války i v meziválečném období si německé hodinářství udržovalo špičkovou úroveň, zejména v oblasti kapesních chronometrů, leteckých hodinek a palubních přístrojů. Německá armáda a letectvo, známé jako Luftwaffe, zadávaly zakázky firmám jako A. Lange & Söhne, Glashütte Original (či jejich předchůdcům), Hanhart, Wempe či Junghans. Tyto značky dodávaly spolehlivé a přesné hodinky, které byly nezbytné pro náročné vojenské operace.

I v roce 1914 byla společnost A. Lange & Söhne velmi úspěšná.

Zatímco v roce 1904 přišli u Cartiera s revolučním nápadem náramkových hodinek pro muže – doposud byly náramkové hodinky výhradně doménou žen – kapesní hodinky zůstávaly do začátku války v roce 1914 stále velmi moderní. To se však s vypuknutím války výrazně změnilo.

Kapesní hodinky totiž nebyly pro vojáky na frontě praktické. Naopak, mnohem vhodnější bylo mít hodinky přímo na zápěstí, ideálně s možností číst čas i v noci. Tak vznikly tzv. "trench watches" – náramkové hodinky, které používaly strojky z kapesních hodinek, upravené do odolného pouzdra s koženým páskem a svítícími ručkami.

1914, Borgel trench hodinky s radioaktivní luminiscencí. Zdroj: https://www.vintagewatchstraps.com/

Tyto hodinky měly zpravidla průměr 34 až 38 mm, bílé smaltované číselníky s arabskými číslicemi a subciferníkem na šesté hodině. Zajímavostí je, že ručky byly natírány radiem – dnes víme, že radium je vysoce radioaktivní, tehdy se však jeho nebezpečí neznalo.

Mnohé z těchto hodinek měly také tzv. "schrapnel guard" – kovovou mřížku chránící sklíčko proti střepinám a nárazům. Nátah byl ruční a bylo třeba hodinky natáhnout každý den. Korunka byla často větší, aby s ní voják mohl snadno manipulovat i v rukavicích, a nacházela se buď na pozici 3. nebo 12. hodiny. Pouzdra byla obvykle mosazná nebo ocelová a řemínky kožené. Vyšší důstojníci často nosili spíše kapesní hodinky vyšší kvality, například od A. Lange & Söhne, které představovaly symbol prestiže.

Vojenské hodinky z první světové války, opatřené kovovou mřížkou pro větší ochranu. Zdroj: https://www.thejewelleryeditor.com/

Meziválečné období přineslo výrazný rozmach náramkových hodinek u mužů a postupné vytlačování kapesních hodinek. Nové firmy jako Laco či Stowa začaly vyrábět modely, které často vycházely z válečných designů a používaly obdobné strojky.

Během 2. světové války se německé hodinky vyráběly především pro vojenské účely, zejména tzv. B-Uhren (Beobachtungsuhren – pozorovací hodinky). Tyto hodinky byly určeny pro navigátory bombardérů a měly obrovská pouzdra (až 55 mm), extrémní čitelnost a vysokou přesnost. Výrobci jako Stowa, Laco, Wempe či A. Lange & Söhne si tak upevnili svou pověst špičkových hodinářských značek.

B-Uhren značky Stowa. Zdroj: https://www.stowa.de/

Po roce 1945 však nastal zásadní zlom, který Německo rozdělil i v hodinářském světě.

Západní Německo (BRD) – návrat k tradici a inovacím

Na západě pokračovaly značky jako Junghans či Kienzle ve výrobě kvalitních hodinek. V padesátých a šedesátých letech se staly symboly německé kvality a designu. Západní Německo se zaměřovalo nejen na precizní řemeslo, ale také na inovace, dostupnost a moderní vzhled.

Významným milníkem byl například rok 1961, kdy vznikly legendární hodinky Junghans Max Bill – ikonický model inspirovaný Bauhausem, který kladl důraz na minimalistický design a funkčnost.

Jedny z prvních hodinek Max Bill. Zdroj: https://www.uhrenkosmos.com/

11.1.2023 - Agáta Vřeská
Fotogalerie a průvodce řadou Junghans Max Bill

Tehdy také vznikla značka Sinn, která si vybudovala reputaci díky svým odolným a vysoce kvalitním hodinkám za příznivou cenu. Značka Sinn navíc vstoupila do historie, když v roce 1985 s modelem 140 S doprovázela německého astronauta do vesmíru, čímž potvrdila svůj technologický náskok.

Sinn 140 S na zápěstí astronauta Reinharda Furrera. Zdroj: https://www.fratellowatches.com/

Ovšem sedmdesátá léta přinesla tvrdý úder – japonské quartzové hodinky zaplavily trh a mnohé tradiční evropské značky zaznamenaly prudký pokles. Tento fenomén, známý jako "quartzová krize", zasáhl nejen Německo, ale i Švýcarsko, Anglii či Francii. Podrobněji je tento jev rozebrán v článku kolegyně Elišky.

11.8.2023 - Eliška Měrková
Historie quartzových hodinek – Krize nebo revoluce?

Východní Německo (NDR) – znárodnění a masová výroba

Na druhé straně železné opony byly všechny glashüttské manufaktury znárodněny a spojeny do státního podniku GUB (Glashütter Uhrenbetrieb), včetně A. Lange & Söhne. Přesto se zde vyráběly mechanické hodinky velmi dobré kvality, zejména modely Spezimatic, které se těšily určitému renomé.

Zdroj: https://www.reddit.com/r/Watches

V kontrastu k tomu stála státní firma Ruhla, která se zaměřovala na masovou výrobu jednoduchých, levných a praktických hodinek s nízkou přesností a životností. Modely Ruhla často obsahovaly strojky s jediným nebo žádným rubínem, což výrazně kontrastovalo s tradičními manufakturami, kde bylo běžných 17 a více rubínů. Přesto byly hodinky Ruhla vyváženy do celého bloku států Varšavské smlouvy, SSSR, Asie, Afriky i Latinské Ameriky.

Německé hodinky Ruhla ze 70. let. Zdroj: https://vintageradar.com/

Kromě náramkových hodinek vyráběla Ruhla i stolní budíky, které se prodávaly v obrovských objemech. Mezi zajímavé modely patří například digitální Ruhla Jump Hour nebo quartzové chronografy LCD, které měly být odpovědí na japonské quartzové hodinky.

Zdroj: https://www.digital-watch.com/

Po roce 1990: Obnova tradice a vstup do luxusního segmentu

Po pádu Berlínské zdi prošlo hodinářství v bývalé NDR rychlou a zásadní proměnou. Značka A. Lange & Söhne byla v roce 1994 znovu obnovena Walterem Langem, pravnukem původního zakladatele, a to s významnou finanční podporou koncernu Richemont. Jejich první model Lange 1 se stal okamžitě ikonou moderního německého hodinářství a symbolem renesance tradičního řemesla.

Lange 1. Zdroj: https://www.watchswiss.com/

Další výrobci z Glashütte – například Glashütte Original, Nomos, Mühle Glashütte nebo Tutima – navázali na bohaté historické kořeny a v Glashütte tak vznikl silný a soudržný ekosystém luxusních a prémiových značek. Všechny tyto firmy hrdě používají označení "Made in Glashütte", které je zákonem chráněné a znamená, že minimálně 50 % hodnoty hodinek pochází právě z tohoto regionu. To je jasná záruka kvality i tradice.

Vintage hodinky Nomos. Zdroj: https://www.hodinkee.com/

Na západě Německa se hodinářským firmám daří také skvěle. Od 90. let tu vzniká nebo se obnovuje řada velmi zajímavých značek. Za pozornost stojí například Sinn Spezialuhren, která mimo jiné významně pomohla rozjet francouzskou značku Bell & Ross v roce 1992 tím, že jim umožnila vyrábět jejich první hodinky.

A malá zajímavost na okraj – v 70. letech si Sinn dokázal koupit od krachujícího švýcarského Breitlingu design slavného modelu Navitimer, který obě značky dodnes legálně prodávají. Breitling si zachoval název Navitimer, Sinn tento design prodává pod označením 903.

Zdroj: https://theoandharris.com/

V 90. letech zažívá znovuzrození i Junghans, především díky své ikonické bauhausové řadě Max Bill, která si získává přízeň lidí, co chtějí "inteligentní image" (poznámka pro nezasvěcené: Bauhaus je minimalistický umělecký styl, ne hobbyshop, kam chodíte pro vruty a hmoždinky).

8.5.2024 - Eduard Tomas
Junghans Max Bill Automatic 27/3500.02 recenze – Rafinovaná nuda na německý způsob

Méně známou, ale technicky velmi zajímavou značkou je Damasko, která si získala respekt díky vývoji vlastní oceli, čtyřikrát tvrdší než standardní 316L ocel, která se běžně používá v hodinářství. Damasko dlouhou dobu dodávala díly značce Sinn, dokud se v roce 1994 Damasko neosamostatnila.

Mezi další značky, které rozhodně stojí za pozornost, patří Laco, Stowa, Circula, Hanhart nebo Dekla. Tyto firmy mají společné kořeny v historii i v leteckém průmyslu, a jejich modely stojí za to prozkoumat. A když už jsme u netradičních značek, nemůžeme opomenout ani Alexander Shorokhoff – extravagantní firmu založenou ruským emigrantem v roce 2003 v Bavorsku, která dává hodinám zcela nový, originální nádech.

Zdroj: https://alexander-shorokhoff.com/

8.4.2025 - Jakub Pitucha
VŠE NA TÉMA: Netradiční zobrazení času

Závěrem

Německé hodinářství je fascinující mix tradičního řemesla, technické preciznosti a důrazu na užitnou i estetickou hodnotu. Od selských kukaček ve Schwarzwaldu, přes válečné chronometry, až po dnešní luxusní skvosty z Glashütte – Německo si právem drží své pevné místo mezi světovou elitou hodinářského světa.

Kdo to dočetl až sem, může si za odměnu dát třeba pořádný Currywurst k večeři.

Zdroje fotografií: Hodinky 365, jiné (uvedeno pod danými fotografiemi)

Mohlo by vás dále zajímat:

1.12.2022 - Eliška Měrková
Příběh značky Bulova – Historie toho, v čem (jsme) byli první

15.5.2025 - Eliška Měrková
Příběh gentovského designu a modely, které si můžete dovolit

13.6.2023 - Eliška Měrková
Sistem 51 a Swissmatic – Jak Švýcarsko vrátilo úder