» Blog » Ball

Příběh značky Ball Watch – Hodinářská firma, které neujel vlak

Tagy: O značce | Ball | Klasické | Tradiční

Agáta Vřeská | 4.3.2021 | 12 MIN | 3x komentář

Ten název si přímo říká o slovní hříčky. Ball. Ne každý je zná, ale ten, kdo ano, ví, že jsou to hodinky, co maj koule... Kde se vzaly, čím jsou dnes unikátní a proč stojí za váš čas, pozornost i peníze dnes zkusím přiblížit.

Jak Ball k Rail Road přišel

Dnes si občas posteskneme nad zbytečností letního času, ale v USA 19. století to byla jiná divočina. Města si udržovala de facto vlastní čas, obvykle podle polohy slunce. Lidé si pak časy seřizovali podle místní zvonice s hodinami nebo hodin vystavených ve výloze zlatníků. Zkrátka, každá ves, jiný… čas. Zatímco v Chicagu bylo 12:10, v sousedním městě teprve 11:53. A o město dál už 12:17.

A to platilo také pro železniční společnosti. Když vlak vyjel z města přesně v poledne a jeho cesta měla trvat řekněme 45 minut, do cílové stanice dojel teoreticky ve 12:45. Jenže v cílovém městě byl jiný čas, a tak se mohlo stát, že vám prostě ujel.

Poledne bylo nejčastěji určováno podle toho, kdy je slunce nejvýš. Ale to se ve městech vzdálených míle od sebe mohlo dost lišit. A s tím i čas.

Než se zavedla a značně rozšířila železniční doprava, nebyl to vlastně zas takový problém. Jestli s koňským spřežením dojedete v poledne, nebo až po poledni nikdo moc neřešil. Ale modernizace dopravy i komunikace si čím dál tím víc vyžadovala lepší synchronizaci. Hybatelem pro změnu pak byly smrtelné nehody na trati způsobené právě rozdílnými časy strojvedoucích.

A zatímco například v Anglii se přešlo na standardní greenwichský čas už v roce 1847, Amerika se k tomu odhodlala až mnohem později.

Jako první navrhl Systém národního času pro železnice Charles F. Dowd na začátku 70. let 19. století. Dowd neměl se železnicemi vlastně nic společného. Jeho systém vycházel z greenwichského času, ale měl být platný pouze pro železnice, lokální časy by zůstaly beze změn.
Nicméně organizace amerických železnic se obávala vlivu vlády v případě přijetí standardního časového plánu. Nehledě na to, že by v tom byl asi ještě větší guláš. Ale myšlenku dostal za úkol prošetřit William Frederick Allen, šéfredaktor Oficiálního průvodce cestujících po železnicích a tajemník General Time Convention.

Allen navrhl zavedení pěti časových pásem pro železnice s tím, že města by se přizpůsobila dobrovolně, ale ve svém vlastním zájmu. Jako základ byl použit greenwichský čas a návrh byl manažery železnic přijat.

Zavedení železničního standardního času proběhlo 18. listopadu 1883 v poledne. Nicméně železniční společnost na východním pobřeží Kanady návrh nepřijala, a tak se nakonec zavedly pásma jen čtyři. I tak to byl zásadní krok k plynulejší mezistátní dopravě.

Zóny USA byly založeny na slunečním poledni při 75, 90, 105 a 120 stupních západně od Greenwiche.

Zóny USA byly založeny na slunečním poledni při 75, 90, 105 a 120 stupních západně od Greenwiche.

Civilní obyvatelstvo opravdu postupně přešlo na standardní čas železnic, ale je zajímavé, že do právních předpisů byl standardní čas schválen Kongresem až zákonem z roku 1918. O to více do té doby platilo, že chtěli-li jste zjistit přesný čas, stačilo se zeptat pracovníka drah.

Možná se vám úvod zdá poněkud roztahaný a jméno Ball ještě ani nezaznělo. Ale je to důležitá ukázka toho, jak choulostivě byl svět času a železnic propojen. Bez nadsázky se dá říct, že železniční dopravě vděčíme za sjednocený čas i snahu jej neustále udržovat s maximální přesností. Ale teď už pojďme k panu Ballu.

Příběh značky Ball na našem youtubovém kanálu:

Přesný čas byl poskytován národními observatořemi a sdělován pomocí telegrafního spojení. Ve městě Clevelend v Ohiu pomáhal lidem udržovat správný čas místní klenotník, Webster Clay Ball. V okně svého zlatnictví umístil jako první chronometer ukazující přesný čas poskytovaný Washingtonskou observatoří.

Webster C. Ball se narodil ve Fredericktownu ve státě Ohio 6. října 1847. V Clevelendu byl známým klenotníkem, ale jinak neměl žádné větší ambice stát se světovým hodinářem. To, že se zapíše do dějin hodinařiny i železnic, způsobila ve skutečnosti jedna konkrétní srážka vlaků.

Došlo k ní 19. dubna 1891 v Kiptonu v Ohiu. Srážka si vyžádala několik obětí a při vyšetřování se jako hlavní příčina ukázala nepřesnost kapesních hodinek jednoho ze strojvedoucích. Netušíc, že se mu na čtyři minuty zastavily hodinky a znovu rozeběhly, jel pomalu v domnění, že má dostatek času do místa setkání.

Na základě této nehody, která ale nebyla jedinou, se železniční společnost Lake Shore Lines rozhodla nechat vypracovat nové standardy pro hodinky zaměstnanců svých železnic. A tímto úkolem pověřila Webba Balla. Dne 19. července 1891 byl jmenován generálním dozorcem a strážcem času pro oblast Clevelandu.

Ball se tohoto úkolu zhostil s ohromnou pečlivostí. Vědom si toho, že jde o bezpečnost na železnici, vypracoval systém přísných standardů pro hodinky, a to včetně seznamu schválených hodinek.

„Jsem si jist, že standardy, které jsem vytvořil pro železniční účely, velmi pomohly uvést americké hodinky do současného stavu pravidelnosti a přesnosti, což je dobré pro muže, který zůstává doma, ale je nekonečně lepší pro muže, který cestuje. " Webb Ball

Jeho pokyny zahrnovaly vzhled hodinek, robustnost, požadavky na přesnost a především propracovaný systém kontroly hodinek v dvoutýdenních intervalech, přesných záznamů o kontrolách nevyjímaje.

Kontroly mohli provádět jen schválení hodináři a tím začala vznikal rozsáhlá síť kontroly zavedená Ballem: Ball Railroad Time Service. Podle oficiálních zdrojů Ballu brzy pokrývala 75 % železniční sítě v zemi.

„Nikdo se to nikdy nedozví, kolik lidí bylo zabito kvůli bezcenným hodinkám. Za starých časů, kdy nebyl žádný pokus o časovou kontrolu, příčiny nehod byly zameteny pod koberec. Jen nedávno bylo při srážce zabito několik osob, protože strojvedoucí řídil svůj vlak hodinkami, které si ráno vypůjčil od své ženy." Webb Ball

Ballův systém přijalo mnoho hodinářských společností a začaly podle něj vyrábět své hodinky. Nejen ty americké (pro které byly železnice důležitým trhem) jako Waltham Watch, Hamilton, Elgin, Aurora a další, ale časem i některé švýcarské včetně Audemars Piguet, Longines, Vacheron Constantin. Mnohé americké hodinky, které splňovaly podmínky, Ball Watch Company opatřila RR (Rail Road) pečetí a distribuovala.

Hodinky Ball & Co. (cca 1983) a distribuované hodinky s pečetí BALL Watch Co. (cca 1922).

Hodinky Ball & Co. (cca 1983) a distribuované hodinky s pečetí BALL Watch Co. (cca 1922).

Webb Ball nebyl samozřejmě jediný, kdo zajišťoval či stanovoval kritéria pro železniční společnosti té doby. Různé společnosti měly vlastní systémy kontroly a v požadavcích se lišily. Ballův byl ale v té době zdaleka nejpřísnější a dá se říct i nejpropracovanější. Není proto divu, že když Komise pro standardy železnic představila v roce 1893 požadavky na hodinky pracovníků drah, vycházely právě z jeho systému (a staly se mimochodem také základem pro švýcarský institut COSC).

Mezi hlavní nároky na hodinky pracovníků drah, kteří měli vliv na jízdu vlaků patřilo:

  • Hodinky bez víčka, velikost 18 (44,86 mm) nebo 16 (43,18 mm)
  • Jednoduchý bílý ciferník, tučné černé ručičky a tučná arabská čísla
  • Natahování na 12. hodině
  • Minimálně 17 šperků (kamenných uložení)
  • Regulováno minimálně pro 5 pozic (dřík nahoru, levá strana nahoru, pravá strana nahoru, lícem nahoru a lícem dolů)
  • Teplota kompenzována na 34 až 100 stupňů Fahrenheita (do 37,8 stupňů Celsia)
  • Odchylka nesměla být více než 30 sekund týdně

Tato kritéria přijala většina železničních společností. Požadavky se postupem času samozřejmě vyvíjely. Například s příchodem dieselových lokomotiv ve 40. letech se vyžadoval v hodinkách antimagnetický vlásek. Je zajímavé, že přestože po první světové válce, a zvláště pak ve 30. letech 20. století, rostl zájem o náramkové hodinky, na železnicích zůstaly takřka jedinými schválenými hodinkami ty kapesní až do konce 50. let.

Pro zajímavost ještě uveďme, že mezi schválenými náramkovými hodinkami byly později zajímavé modely jako Accutron od Bulovy, nebo první elektrické hodinky Hamilton 505. A samozřejmě modely od Ballu, například náramkové hodinky Trainmaster se švýcarským strojkem. Po roce 1969 nastupuje quartzová éra, která se příznivě podepsala právě na přesnosti.

Hodinky BALL Watch Co.: Fireman (cca 1940), Telemeter (cca 1950) a Trainmaster (cca 1978 s ETA strojkem).

Hodinky BALL Watch Co.: Fireman (cca 1940), Telemeter (cca 1950) a Trainmaster (cca 1978 s ETA strojkem).

Když už jsme u těch strojků, je třeba dodat, že Ball nebyl tehdy žádný hodinářský inovátor. Strojky do svých hodinek kupoval (a následně upravoval dle svých nároků) od jiných společností, především amerických Hamilton, Elgin, Waltham a ve 40. letech přešel na Swiss Avia. Se společností Hamilton jej navíc spojuje i další spolupráce. Později se totiž stal víceprezidentem v Hamilton Watch Company a jeho zaměření se samozřejmě týkalo i nadále hodinek pro železnice.

Ke konci života Webba Ball dohlížela jeho síť kontrol na 125 000 mil železničních tratí v USA, Kanadě i Mexiku a přispěla tak k větší bezpečnosti.

Webb Ball zemřel 6. března 1922 v Clevelandu. Zanechal za sebou jednoho syna a tři dcery. A samozřejmě Ball Company. Ta až do 90. let 20. století zůstávala v rodinných rukách, než byla prodána práva na jméno. Dnes má Ball sídlo ve švýcarském hodinářském městě La Chaux-de-Fonds a je vlastněna hongkongskou společností Asia Commercial Holdings Ltd..

Rozhovor s Webbem Ballem v New-York Daily Tribune.

Rozhovor s Webbem Ballem v New-York Daily Tribune.

Unikátnost hodinek Ball

Jedinečný design ve spojení s tritiovým osvětlením. Těžko budete hledat podobně dostupné, dobře stavěné mechanické hodinky s tritiovými kapslemi. Navíc v takto originálním designu. V tom spočívá naprostá unikátnost hodinek Ball, pro kterou jsou vyhledávané a uznávané.
Je pravdou, že Ball nepatří mezi všeobecně známé značky. Není to švýcarský mainstream s marketingem silně dotovaným nějakým korporátem. Ball se k lidem dostává často náhodně, nebo po dlouhém pátrání po zajímavých modelech. Ale nechybí snad na žádném pořádném hodinářskému fóru, kde na ně majitelé pějí chválu.

Samotný Ball silně odkazuje právě na své počátky a spojení se železnicemi, což dokazují názvy některých kolekcí. Nutno ale říct, že s americkým původem už má současný Ball společného málo, byť jeho vize stále vychází ze snahy vyrábět odolné, spolehlivé a přesné hodinky.

Na druhou stranu víc ani není třeba, protože tato vize je vidět v každém modelu, se kterým se můžete u Ball setkat. Je to snaha udržet přesný čas i v náročnějších podmínkách, stejně jako před sto lety, kdy strojvedoucí projížděli často drsnými planinami Ameriky z východu až na západ.
Designově se pak Ball zdárně snaží o jistou nadčasovost. Hodinky vypadají moderně, a přitom klasicky. Zdánlivě často elegantní ráz rozráží bytelnost a samozřejmě jedna z klíčových vlastností Ball – tritium.

Magická přitažlivost svítících trubiček

Pokud patříte mezi milovníky všeho, co v noci svítí, Ball budete milovat. Používá totiž u všech svých hodinek tritiové trubičky, které za úplné tmy svítí se stálou intenzitou a bez předchozí potřeby nabití světlem či jiným zdrojem.

Luminiscence - Budiž světlo
7.5.2019 - Radim Krčmář
Luminiscence - Budiž světlo

Tritium je v plynné formě uzavřeno v malých skleněných trubičkách. Ty jsou pevně zaceleny pomocí laserového paprsku, ale důležité je také to, že jsou z vnitřní strany pokryté sulfidem zinečnatým. Tyto dva prvky spolu reagují a tím vzniká stálé záře trubiček.

Tritium má jedinou nevýhodu. Poločas jeho rozpadu je obvykle zhruba 12 let, proto výrobci u hodinek s tritiovým osvětlením garantují 10 let této jedinečné svítivosti. Pak intenzita upadá. Podobně je to u Ball, ale současně uvádí svítivost až 25 let a především, jeho intenzita patří mezi špičku. Samozřejmě, že ani pak hodinky neztrácí smysl, vyřešit se to dá obvykle výměnou celého číselníku.

Ball používá často i několik barevných typů trubiček, které jsou pak v noci opravdovou podívanou. Patří mezi jedny z mála výrobců, kteří tritiové kapsle využívají. Obvykle se totiž hodí spíše pro vojenský typ hodinek (vzpomeňme Luminox, Traser). Ball ale dokazuje, že umí spojovat sportovní prvky s neotřelou elegancí.

Swiss mechanika

Stejně jako tomu bylo už za časů Webba Balla, i dnes si Ball strojky nevyrábí většinou sám, ale upravuje si dle svých potřeb zakoupené strojky. Konkrétně jsou obvykle základem osvědčené strojky švýcarského výrobce ETA. I díky tomu může Ball nést označení Swiss Made. Strojky (označené jako RRxxxx) si pak ale dokončuje in-house a mimo jiné i krásně zdobí.

Ball Roadmaster Challenger 18 COSC

Ball Roadmaster Challenger 18 COSC

V současné době má už ale i jeden zcela vlastní strojek BALL Chronometer Manufacture Caliber 7309 – COSC certifikovaný strojek s 80hodinovou rezervou a 4 Hz frekvencí.

Materiály a inovace Ballu

Pokud si na něčem Ball skutečně zakládá, je to odolnost hodinek v náročných podmínkách. Ať už se bavíme o odolnosti vůči vlivům nárazu, vůči přírodním vlivům, magnetismu nebo vodě. A druhým kritériem je přesnost. Těmto dvěma podmínkám Ball věnuje tu nejvyšší pozornost a zaměřuje se na ně při vývoji vlastních řešeních, jak toho dosáhnout. Pro podrobnosti můžete studovat přímo na stránkách Ballu, ale určitě je třeba uvést ty nejvýznamnější pro pochopení podstaty hodinek Ball.

Ball patří mezi jednu z mála značek – a v této cenové kategorii obzvlášť – které u některých vybraných modelů používají chirurgickou ocel 904L. Oproti běžnější 316L je odolnější vůči korozi, kyselinám a má jakoby vyšší lesk. Platí se za to ale náročnějším opracováním, a proto je násobně dražší. Z jiných značek se jejím použitím proslavil především Rolex, který 904L použil pro výrobu hodinek poprvé, ale najdeme i modely třeba u Seika, který označuje podobnou slitinu jako Ever-Brilliant.

Ball Engineer III Legend má pouzdro z oceli 904L.

Ball Engineer III Legend má pouzdro z oceli 904L.

Ball vlastní také několik patentů. Rozhodně stojí za zmínku patentovaný anti-shock systém Amortiser®. Antimagnetický kroužek kolem strojku absorbuje otřesy a tím chrání proti poškození a napomáhá k přesnosti. K tomu je určen také systém SpringSEAL v kombinaci se SpringLOCK, které chrání proti vychýlení při nárazu. Zjednodušeně jde o vložku, nebo chcete-li klec, která chrání regulátor hodinek (vlásek), aby se neposunul, pokud dojde k nárazu hodinek.

Dalším zajímavým řešením, který jste mohli vidět na konci videa, je ochrana korunky. Korunka patří mezi nejrizikovější místa pokud jde o vniknutí vody, ať už tak, že ji nedotáhneme, nezašroubujeme nebo dojde k nárazu a fyzickému poškození.

Ball u některých modelů (Engineer Hydrocarbon) používá speciální ochranu, kdy zámek ochrany zapadne k pouzdru, a to pouze tehdy, pokud jde korunka správně zašroubovaná.

Speciální kryt korunky zaručuje bezpečné uzamčení. Crown Protection system má Ball patentovaný

Speciální kryt korunky zaručuje bezpečné uzamčení. Speciální Crown Protection system u hodinek Ball Engineer Hydrocarbon

Značné úsilí vynakládá Ball k tomu, aby hodinky odolávaly magnetickému působení, a tím zaručil jejich stálou přesnost. Obzvláště modely se systémem ochrany A-PROOF® vydrží magnetické rušení až do intenzity 80 000 A/m (1 000 Gauss). Zvýšená ochrana je ale u všech modelů.

Ball Engineer Master II Diver TMT recenze – Světově unikátní mechaniky s teploměrem
22.6.2021 - Agáta Vřeská
Ball Engineer Master II Diver TMT recenze – Světově unikátní mechaniky s teploměrem

Všechny hodinky jsou také uzpůsobeny tak, aby strojky správně a přesně fungovaly při teplotách od -40 ° C do 60 ° C. U všech také najdete safírové sklíčko, ideální ochrana proti poškrábání. Čitelnost, zvláště na slunci, je vynikající i díky antireflexní vrstvě.

Ball taky představil několik zajímavých konstrukčních řešení. Kromě toho, že nabízí model s teploměrem Kelvin (což u mechanických hodinek nebývá tak obvyklé), v roce 2015 uvedl patentovaný způsob ovládání chronografu Ball Engineer Master II Slide Chronograph.

Zajímavý na něm je právě způsob, jakým ovládáte stopky. Běžně k tomu slouží jedno nebo častěji dvě tlačítka. Ball umístil na levou stranu posuvný systém, kdy posunutím nahoru stopky spustíte a posuvník se vrátí sám do středové pozice. Opětovným posunem je zastavíte, posunem dolů resetujete. Elegantní a rozhodně zajímavé řešení.

Ball

Ball Engineer Master II Slide Chronograph

A mohli bychom pokračovat. Množství COSC certifikací pro přesnost, ale i konstrukční řešení jsou jasným důkazem, že Ball bere spolehlivost a přesnost svých časoměr stejně vážně jako když stály symbolem pro tyto hodnoty před staletím.

Stojí za ty peníze?

Pokud jde o cenu, bude se zdát poměrně vysoká za značku, o které pramálo víte. Ale jakmile se vám Ball dostanou do rukou, nejde si nevšimnout kvality zpracování a technologií, které Ball bere jako základ. A pak jde o víc než zajímavý poměr cena-kvalita. Samozřejmě pokud patříte mezi sběratele, kteří pak hodinky posílají dál, bude méně známé jméno trochu ztěžovat prodej. Ale coby majitelé, nezbyde vám, než nad nimi žasnout.

Pánské hodinky Ball – Fotogalerie těch nejzajímavějších
20.8.2021 - Agáta Vřeská
Pánské hodinky Ball – Fotogalerie těch nejzajímavějších

Často jsou v tomto bodě Ball srovnávány se zvučnými jmény jako Tag Hauer či Braitling, a Ball svým originálním designem i kvalitou bude ve společnosti rozhodně budit zaslouženou pozornost zrovna jako známější značky.

Líbil se vám článek?

Každou sudou středu přehled nových článků a soutěže o hodinky na váš email.

Komentáře

Milanpřed 205 dny, reagovat
Velmi kvalitní článek.
Jakubpřed 200 dny, reagovat
Dobrý den, skvělý článek. Mám dotaz i když se tak úplně netýká hodinek tak nerozumím jedné věci. Jak je prosím možné, že došlo ke srážce vlaků, když první vlak odjel včas, a druhý díky zpoždění měl přijet na nádraží o 4 minuty později (zastavit se měly jeho hodinky). To znamená, že když přijíždějící vlak byl o 4 minuty zpožděný ke srážce tak nemohlo dojít. Děkuji za odpověď.
Agáta Vřeskápřed 200 dny
Rozumím. Snad je to v textu nepřesně vysvětleno, zkusím to uvést přesněji. Ale situace podle pramenů byla taková: První vlak – poštovní, známý jako „4“ – se měl minout s osobním vlakem, který měl nechat poštovní rychlovlak projet jako první blízko Kiptonu. Osobní vlak vyjel z městy Elyria a když se blížil ke Kiptonu, strojvedoucí jel pomalu, protože věřil, že má „více času“, tedy o čtyři minuty víc, než ve skutečnosti měl. Namísto 7 minut do místa, kde se měly minout, tedy kdy měl nechat projet poštovní vlak, to byly jen 3. Poštovní vlak jel v plné rychlosti načas. Srazily se tedy čelně, poštovní v plné rychlosti, zatímco osobní když brzdil, protože se blížil do stanice a věřil, že má více času.