E-shop a zasílání objednávek funguje na 100%. Ostravská prodejna funguje pouze jako výdejna >> Více o nouzovém stavu.
» Blog » Chytré

Jak mi chytré hodinky pomohly uběhnout 100 km, ale taky skončit v nemocnici

Matěj Urbaczka | 27.8.2020 | 2x komentář


Když chce člověk být v něčem dobrý, musí pro to umět ledaco obětovat. Hodiny usilovného tréninku, spoustu potu i krve a co se týče výbavy, tak i nějakou tu kačku. Třeba do chytrých hodinek, bez kterých si upřímně nedokážu představit už ani minutu (ano, chodím s nimi i do postele). Příběh o tom, jak mi chytré hodinky pomáhají na vrchol, ale špatným používáním mě dostaly i do nemocnice...

Jak to všechno začalo...

K běhání jsem se dostal oklikou přes pár dalších sportů, jako například cyklistika, florbal nebo hokejbal. Až na cyklistiku jsem nikde nevydržel moc dlouho a poté, co jsem skončil s posledním kolektivním sportem, jsem si říkal, že už asi nikdy nebudu dělat nic na vrcholové úrovni… No, každý máme občas nějaké sny, které si chceme splnit. Třeba sen mého otce byl uběhnout maraton. Proto se do toho pustil a já se svou žalostnou fyzičkou jsem začal trénovat s ním. Nakonec to byla taková legrace, že jsme u toho oba zůstali až doteď a u maratonu se to nezastavilo…

Už od samotného začátku mého běžeckého sportovního života to se mnou nebylo vůbec jednoduché. Byl jsem tak trošku rebel a diletant, co se týče veškeré sportovní ukázněnosti. Pokaždé jsem si říkal, že „se to tam nějak vleze a dopadne to dobře“. Veškeré tréninky jsem se snažil běhat na maximum, s maximálním úsilím, které mi vlastně škodilo. Proto mě to ani tolik nebavilo. Koho by asi bavilo strašně se dřít a nevidět žádný progres…

Po roce trénování se rodiče rozhodli, že mi pořídí první sportovní hodinky s GPS a s online tréninkovým deníkem. Bohužel, psát si všechny tréninkové aktivity do excelu bylo nad moje síly… Ne, nebylo, jen jsem byl líný si k tomu sednout a sepsat to asi jako většina lidí. Nicméně, otec už nějakou dobu vlastnil hodinky s GPS a já se moc těšil, až je budu mít taky. Byla to taková ta správná „dětská“ radost. Dodnes mám názor, že pokud bych tyto hodinky nedostal, tak neskončím asi úplně nejlépe...

Můj první model „chytrých“ hodinek se jmenoval Garmin Forerunner 310XT a musím říct, že na tu dobu to byl hi-tech model. Jeden z prvních modelů hodinek, který měl výdrž baterie se zapnutou GPS se zaznamenáváním každou vteřinu okolo 20 hodin a téměř první hodinky, které měly aktivitu plavání v otevřené vodě. Byla to pecka. Konečně jsem přesně věděl týdenní objemy kilometrů a nepřekračoval předepsané tempo, abych se „neodstřelil“ příliš rychlým během, jak se mi často stávalo.

Moje první

Moje první "chytré" hodinky

Za tu dobu již urazily chytré hodinky značnou dálku, co se týče funkcí, tak vzhledu. Pojďme se tedy mrknout na to, co nejen mně nabízejí chytré hodinky dnes, a jak s nimi vypadá můj klasický den.

Proč je vlastně nosím a moc nesundávám?

Je to jednoduché: hodinky mi pomáhají při každém kroku dál. Ať už je ten krok ve městě, na horách nebo kdekoli jinde. Všechny hodnoty, které sleduji mi pomáhají zdolávat ty nejtěžší závody a distance (někdy i přes 100 km). Hodinky predikují, jestli trénuji správně, anebo bych měl něco změnit. Člověk může měnit chování, ale základní hodnoty nikdy neoklame, a proto jsou hodinky mým věčným parťákem, který vždycky ví, jak se cítím.

Perun Skymaraton 2019

Perun Skymaraton 2019

Kromě toho, že hodinky plní funkci mého trenéra a s nadsázkou i doktora, tak mají veliký motivační faktor. Ať už se jmenuje platforma jakkoli – Strava, Endomondo, Garmin, vše to jsou vlastně sociální sítě pro sportovce, na kterých se člověk může s ostatními srovnávat a pochlubit se tréninkem, který stál za to. Je to jeden z faktorů motivace, kdy se těším na nahrání každého tréninku, protože já můžu být motivací pro ostatní a mnoho lidí může být motivace pro mne (a přece, když už jsem si je koupil, tak je musím použít naplno, no ne?). Pojďme tedy přejít na to, jak vypadá takový obyčejný den s chytrými hodinkami na mém zápěstí.

Ráno, když mě budík vyhání na první předpracovní fázi tréninku, tak zkontroluji, jestli to má vůbec smysl. To znamená, že kouknu na ranní ukazatel tepové frekvence a zjistím, jestli se pohybuji okolo svých obvyklých hodnot. Od tohoto roku se snažím ráno kontrolovat i hodnoty z pulzního oxymetru, který našel v hodinkách místo teprve od roku 2019. Pokud jsem v pořádku a projdu prvními „testy“, následuje snídaně a vybíhám do práce. (Motivace je dvojnásobná – kdybych se flákal, tak nestihnu být v práci včas :-).) Po doběhu samozřejmě kouknu na základní ukazatele, které mi hodinky „vyplivnou“. Kilometráž, průměrné tempo, tep… Není od věci se také kouknout na dynamiku běhu, která zahrnuje kadenci a pokud člověk nosí i hrudní pás na snímání tepové frekvence, tak i DKZ (doba kontaktu se zemí).

Jelikož v Ostravě moc kopců není a má cesta vede po rovné cyklostezce, snažím se po ránu běžet na tepovou frekvenci okolo 135 bpm, což znamená aerobní, lehká zátěž (není se co divit, když člověk ještě málem spí, těžko se běhá rychleji). Musím uznat, že jsem si zvykl i na hudbu v hodinkách, kterou nabízí již mnoho značek (Suunto, Garmin, Xiaomi…). Člověk nemusí řešit mobil a dráty okolo těla, což je rozhodně příjemné. V práci u sebe nemívám telefon, a tak vše důležité řeším přes chytré notifikace přímo v hodinkách a přednastavené zprávy (jediná výjimka je, kdyby volala královna nebo šéf).

Hned po práci začíná další fáze tréninku, kdy běžím zpátky 13 km domů. Opět kontroluji základní údaje v hodinkách a poté se již věnuji vyhodnocení na Garmin Connectu. V tyto dny používám model Forerunner 945 (kdyby vás zajímalo, co umí, tak mrkněte na recenzi Forerunner 945). Je velice důležité sledovat svůj stav tréninku a zjišťovat každý den, jestli trénink pokračuje správným směrem, anebo vede do slepé uličky. To vše nám dokáží říct statistiky jak v hodinkách, tak posléze v aplikaci.

14 990 Kč skladem

To co tady píšu je možná podnětné, ale má to smysl? Pomůže mi to vyhnout se nemocnici?

Bylo by asi fajn říct takovou základní poučku. Hodinky za nás nikdy nebudou běhat a myslet na 100 %. Mohou nás upozornit na blížící se pohromu, na to, že máme vysoký tep a že nás za chvíli klepne pepka. Anebo na to, že se máme napít či najíst. Ale poslední článek skládanky vždy tvoříme my – lidé. A proto je důležité mít hlavu na krku za každé situace.

Určitě si vzpomenete, když jsem psal, že jsem býval tak trošku rebel a diletant. Jednou jsem na to celkem doplatil… V roce 2016, poslední víkend v květnu, se konal můj oblíbený závod, kde jsme jezdili pravidelně. Byl jsem trošku unavený z minulého víkendu, kdy jsem běžel 50km závod v Praze, ale mládí a blbost jde někdy těžko porazit. Takže jsem se vydal opět na více než 50km trať s myšlenkami na nejvyšší příčky. Postupně mi začalo docházet, že doma mi je pás na měření tepu k ničemu a že v takové chvíli ho mám mít na sobě. Tehdy ještě nebyl úplný standard, že by hodinky měly snímač tepové frekvence na zápěstí (nosil jsem Garmin Fenix 3).

Po asi 30 km v terénu za dvě a půl hodiny mi došlo, že jsem byl trošku rychlejší, než jsem měl být a že jsem si měl všímat alespoň okamžitého a průměrného tempa. Nic z toho se nestalo, a proto jsem začal místo běhu chodit a těsně před 40. kilometrem mi tělo úplně „vyplo“. Jako kdybyste zhasli světlo. Takhle jsem vyhasnul v tu chvíli i já. Upřímně, moc si z toho nepamatuju. Probudil jsem se ve vsetínské nemocnici a cítil jsem se celkem mizerně. Bylo to diagnostikováno jako úplné vyčerpání organizmu (jediné plus bylo to, že jsem konečně poprvé v životě dosáhl tepové frekvence pod 40 :-)).

Hodinky byly celou dobu na ruce a kdybych je správně používal a neměl je tam jen jako ozdobu, tak by se to stát nemuselo. Je to přesně ten případ, kdy člověk musí uvažovat nad daty, které mu hodinky nabízejí a podle toho zpomalit, nebo zastavit úplně. Já to neudělal a opět jsem po nějaké době viděl sanitku zevnitř.

Summa summarum

Častokrát slyším takové už skoro přísloví: „Sportem ke zdraví, nebo k trvalé invaliditě...“ Někdy je ta hranice mezi úspěchem a úplným selháním hodně tenká a právě proto používám zařízení, které mi může pomoct, ať už fyzicky nebo psychicky k tomu, abych byl stále na té pozitivní straně.
Není to jen o vrcholovém sportu, jak si po přečtení můžete myslet. Hodinky umožní komukoli, kdo začíná, lepší a hladší start. Ať už chci zhubnout a potřebuji vědět, jakou mám tepovou frekvenci a nebo se chystám uběhnout maraton a potřebuji všechna možná data, abych toho byl schopen...

UTMB - TDS - Chamonix

Chamonix - UTMB 2019

Tréninkový kemp v tatrách

Každoroční soustředění v tatrách 2019


Odkazy:

Hodinky pro začínající sportovce - www.hodinky-365.cz/blog/nejlepsi-smartwatch-pro-zacinajici-sportovce-2020

Tagy: Chytré | Sportovní

Líbil se vám článek?

Jednou měsíčně přehled nových článků a soutěže o hodinky na váš email.

Komentáře

Marťaspřed 58 dny, reagovat
Slušný příběh. Můžu se zeptat, jaký byl nejdelší závod, co jste běžel?
Matěj Urbaczkapřed 58 dny, reagovat
Děkuji mnohokrát. Několikrát jsem závodil na různých 24 hodinových závodech (LH24, kladenská 24h) a poté závody jako UTMB- trasa TDS (140km/9000m) nebo Madeira Ultratrail (115km/7100m).

Hodinky zmíněné v článku

14 990 Kč skladem