Maurice Lacroix Masterpiece Square Wheel Rétrograde recenze – Umění v pohybu

Tagy: Recenze | Maurice Lacroix | Klasické

Eliška Mertová | 13.2.2026 | 6 MIN | 1x komentář

Zatímco některé značky u hodinek upřednostňují funkčnost a chladnou efektivitu, Maurice Lacroix se v kolekci Masterpiece vydává úplně opačným směrem. Model Maurice Lacroix Masterpiece Square Wheel Retrograde přesahuje zavedené představy o zobrazování času a co se technické stránky týče, předvádí obdivuhodný a těžko dosažitelný um. Ale – za dosažitelnější cenu. Jak to? A dostává model svému jménu „Masterpiece“?

Když nějaká značka navrhuje číselník a rozhodne se pro originalitu a inovace, riskuje, že zkomplikuje snadné čtení času. U Maurice Lacroix Square Wheel Retrograde to však dokázali hravě. A to doslova – originalita a inovace se mísí s hravostí a nabízí pohyblivou mechanickou podívanou, aniž by se muselo sáhnout po skeletonovém pojetí.

Vše je intuitivní a jednoznačné, ale nikoli jednoduché. Čas ukazují standardní ručky, ale namísto ručky sekundové se otáčí dvě velmi nestandardní ozubená kola. A datum? Žádné titěrné datumové okénko nehledejte. Velké části číselníku dominuje retrográdní ukazatel, který se na konci měsíce efektně vrátí zpátky na jedničku.

Toto je ale jen špička ledovce. Dosáhnout něčeho takového bylo totiž velice, velice komplikované. Proto Maurice Lacroix uplatnil veškeré zkušenosti, kterých na to, jak je značka mladá, není zrovna málo.

23.9.2025 - Eliška Mertová
Příběh značky Maurice Lacroix – Proč úspěch nevyžaduje tradici?

Žádná novinka, ale nadčasovost

Své první Square Wheel vydal Maurice Lacroix poprvé už v roce 2010 (recenzovaný model je z roku 2019). Je však zajímavé, že pocit něčeho „průkopnického“ evokovaly hodinky tehdy i dnes. Tyto modely, nehledě na datum vydání, totiž utvrzují reputaci značky jakožto poměrně jedinečného švýcarského výrobce s jasnou vizí – nabízet luxus a unikátní komplikace, ale za ceny, na které si i běžný smrtelník zvládne našetřit.

Oproti původnímu modelu je u novějších Square Wheel dostupnější cena (a to díky strojku, který v recenzi ještě dostane svůj prostor) a má taky zmiňovaný retrográdní ukazatel data.

I designy jesou barvitější a hravější. Konkrétně jsou dva – jeden kombinuje tmavší škálu hnědé, antracitové a bronzové, druhý sází na rozzářenou bílou s kontrastní modrou.

Obě varianty však působí velice klasicky a ani přes velikost pouzdra (43 mm) a jeho tloušťku (opravdu nezanedbatelných 15 mm) nijak nápadně nerazí.

Hodinky mají vypouklé safírové sklíčko s oboustrannou antireflexní vrstvou, která zajišťuje téměř 100% propustnost světla, a taky vysokou 100M voděodolnost.

O společenské hodinky se tady dle mého názoru ale zrovna nejedná. Ačkoli by k této myšlence mohly svádět římské číslice a luxusně vypadající kožený řemínek. Ale kromě toho, že s takovými rozměry je pod manžetu košile jen tak neschováte, se na nich doslova děje až moc. Jsou to spíše takové „hodinky na chlubení“ a „otevíráky konverzací“. A hodit se tak budou na neformální události (ve kterých vám ale záleží na tom, ať vám to sluší). A co byste o nich mohli říct?

Proč je kolo hranaté?

Tady je jednoduchá odpověď – protože mohli. V hodinářském světě asi nikoho nepřekvapí, když se věc udělá složitější jen z principu a možná i lehčí „frajeřiny“. Možná je právě i toto principem umění.

Nicméně ono to opravdu není jen tak udělat ozubená kola v jiném než kulatém tvaru a tak, aby se pohybovala v přesně vytyčeném intervalu. I proto si za konstrukci i koncept ML odnesli i pár cen.

19.5.2023 - Agáta Vřeská
Komplikace mechanických hodinek

Běžná kulatá ozubená kola totiž mají všechny zuby ve stejném tvaru, a když se jich vícero otáčí proti sobě, je to jednoduché a zkrátka to funguje. Jakékoli jiné, tedy nekruhové ozubené prvky, musí vyřešit správnou obvodovou geometrii (tedy tvar) a co je důležitější – tvar jednotlivých zubů. Aby se totiž „nekulatá kola“ do sebe správně zaklesla a plynule se pohybovala, tvar zubů nemůže být jednotný. Jinak by se o sebe jednoduše zasekly.

Technický um, který byl vynaložen na hodinky Square Wheel, tedy musí být na špičkové úrovni. Vývoj mechanismu a jeho výpočty trvaly tisíce hodin a údajně se Maurice Lacroix musel spojit i s hodinářskými universitami.

Jak tedy vyřešili to, aby se čtvercové kolo otáčelo? Trojlístkem. Právě trojlístkové ozubené kolo uvádí do pohybu kolo čtvercové, které nám ukazuje sekundy pomocí jedné zkrácené strany vnitřního kříže. To pak tvoří intuitivně rozeznatelnou ručku. Všimněte si ale, že každý zoubek má jiný, důkladně propočítaný tvar.

Další dominantní prvek je komplikace data (které se ovládá pomocí tkačítka pod korunkou). Tady se preciznost ukazuje v tom, že ručka nádherně lícuje s modrými aplikovanými body u jednotlivých čísel, které jsou psány v krásném patkovém fontu. A zajímavé je taky to, že jde proti směru hodinových ruček.

Všeho moc někdy neškodí

Na číselníku se kola točí a ručka skáče, máme tu několik fontů i textur písma (u číslic, loga nebo římských indexů), dokonce i kolejnicovou minutovou stupnici po obvodu. A navrch i více typů dokončení povrchu – mat, broušení (satiné circulaire po obvodu) a giloš ve stylu clous de paris. Tak jak to, že se tady nic nebije a vizuálně nepřekáží?

23.6.2023 - Agáta Vřeská
Typy dokončování hodinek – Gilošování, sunburst, ženevské pruhy a další

Jednak jsou hodinky dost velké, aby tyto prvky unesly, a jednak je perfektně propočítaná nejen konstrukce kol a zubů, ale celková kompozice. A důležité bude i jednoduché a kontrastní barevné schéma. Na tyhle hodinky se zkrátka vážně dobře kouká.

Tmavší varianta pak se strukturováním zachází ještě o level dál.

Zdroj: https://www.ethoswatches.com/

Člověk by si řekl, že s takovou velikostí a výškou (které umocňuje ještě vypouklé safírové sklíčko s modrými odlesky) bude pouzdro předimenzované. Možná trošku je, ale v zásadě to ničemu nevadí.

Hodinky jsou větší, ale stále v doslova únosné míře.

Konstrukce pouzdra se totiž pěkně svažuje směrem k dýnku se safírovým průhledem na strojek, a dobrou ergonomii zajišťují i kratší zahnuté nožky, které mají za úkol co nejkomfortněji obejmout zápěstí.

Plastické signování najdete jak na korunce, tak na řemínku a sponě. Zdroj: https://escapementmagazine.com/

Řemínek je z aligátora. Co to přesně pro nositele znamená? Že bude odolnější, měkčí a tvárnější než běžná teletina. Ne nadarmo se jedná o nejluxusnější typ kůže na trhu. Proti lámání a opotřebení jej navíc chrání i překlápěcí spona.

Strojek s in-house modulem

Nyní se dostáváme k tomu, proč je právě novější model takřka o 30 % levnější než původní Square Wheel. Předestírám ale, že se nejedná o žádný ústupek, za který by se musel Maurice Lacroix stydět.

Předchozí hodinky měly vlastní in-house strojky, vyvinuté od píky v manufaktuře Maurice Lacroix v Saignelégier. Což je ohromná věc, zvláště u menší nezávislé značky. To ale přichází i s nějakými úskalími – jsou tu, samozřejmě, jak mnohem vyšší cenovka, tak i nějaké potenciální, ještě nevychytané mušky, na které se přichází až časem a zkušenostmi.

U novějšího modelu se tak Maurice Lacroix rozhodl pro notoricky známý, osvědčený a spolehlivý švýcarský automat Sellita SW200. Ale, jak to poslední roky ML dělá, s vlastním in-housovým modulem. Kalibr Manufacture ML258 má 37 kamenů, frekvenci 28 800 vph (4 Hz) a má 36hodinovou rezervu chodu.

Zdroj: https://monochrome-watches.com/

Prolamovaný rotor je zdobený Côtes de Genève a odkryté části jsou pokovené rhodiem, pískované a krásně zdobené.

Pro koho jsou?

Obecně je těmto hodinkám velmi těžké cokoli vytýkat. Budou pro každého? Rozhodně ne. Ale své místo si rozhodně najdou, třeba na zápěstí někoho, kdo nechce jít s davem profláknutějších švýcarských značek. Někoho, kdo naopak ocení progresivnější pojetí a nezalekne se větších rozměrů (i ceny). A někoho, kdo se hodinkami velmi rád pochlubí. ;)

Zdroje fotografií: Hodinky 365, oficiální fotky výrobce, jiné (uvedeno u daných fotografií)

Mohlo by vás dále zajímat:

3.11.2025 - Robert Svatý
Maurice Lacroix Aikon AI6008 recenze – Ikona s integrovaným náramkem

5.5.2025 - Lukáš Hamřík
Příběh značky Union Glashütte – Německá kvalita s rozsáhlým rodokmenem