Orient Mako 40 recenze – Legendy už po pár měsících

Tagy: Recenze | Orient | Klasické | Potápěčské

Aleš Pavelek | 5.1.2024 | 9 MIN | 5x komentář

Znáte ten pocit, když se vám nové hodinky dostanou do ruky a vás napadá ke každému detailu tolik věcí, přirovnání, odboček, pochlebných i kritických slov a pak, když usednete ke klávesnici a chcete to všechno dát na papír, potíte ze sebe každý řádek? Tak to jsem měl s Orient Mako 40. A přesto se s vámi o těch pár poznatků, které dřív zněly v hlavě celkem k světu, zkusím podělit. Protože ty hodinky za to zkrátka stojí. A snad obhájím i ten nabubřelý nadpis.

Ač to tak zatím nezní, na mazání medu dnes nedojde. Mako 40 mají několik neduhů, a co jiného by mělo být cílem recenze, než je identifikovat. Přesto svá slova z úvodu myslím smrtelně vážně a jsem přesvědčen, že i podložím pádnými argumenty.

A proto začnu rovnou tím, proč byste modelu Orient Mako 40 měli věnovat pozornost v první řadě. A tím i dnešní recenzi. Já jsem si to vypsal následovně:

• Cena do 10 tisíc i za modely na kovu
• Sklíčko ze safíru
• Průměr pouzdra 40 mm
• Voděodolnost 200 metrů
• Automatický strojek s dobrou pověstí
• Povedený design ve stylu potápek
• Ocelové pouzdro a luneta v kvalitním provedení
• Šroubovací korunka i dýnko
• Tradiční japonská značka
• Suprové číselníky a barvy

Základní parametry a rozměry

Orient patří mezi skutečně jednu z mála značek, které tyto parametry v této ceně a hlavně kvalitě dokážou vůbec nabídnout. Potápěčské modely mu šly vždycky dobře. Kombinace safíru a menšího průměru je pak rozšířením nabídky hodně zajímavým, aktuálním a vítaným směrem.

Parametry pouzdra se zastavily na 40 mm v průměru. Důležité je ale také zmínit, že na délku mají 46,4 a tloušťka je 13,3. To jsou všechno velmi příjemná čísla.

23.2.2023 - Eliška Měrková
Kultovní potápky od Orientu – Jak se vyznat v přezdívkách?

Vím, že se všude objevuje doba zmenšování a návrat k menším hodinkám. Ovšem osobně myslím, že u sportovních hodinek nejsou větší hodnoty zas takový problém a hlavně záleží na konkrétním majiteli. Já jsem vždycky považoval u potápek za ideální číslo 42, a když nebyly moc dlouhé, bez problému i 43 nebo 44. Musím ale pokorně sklopit hlavu, jak snadno jsem si zvykl na pohodlí s Mako 40. Jak bezděčný byl přechod na menší hodinky, a naopak zvláštní návrat k mým běžným větším hodinkám.

Pro majitele úzkého zápěstí je pak Mako 40 doslova požehnáním, o tom žádná. Jak mě ostatně přesvědčil článek kolegy Lukáše:

4.1.2024 - Lukáš Lenart
Doba zmenšování. Které hodinky jsou v menším ještě lepší?

Zpracování a manipulace

Upřímně, tady se nebudete hodiny rozplývat nad tím, která hrana, plocha a strana je leštěná a která má vertikální nebo horizontální broušení. Je to velmi prosté. Kromě vrchní strany nožek, které dostaly jemné broušení, je pouzdro z vyleštěné oceli. Nijak dechberoucí, jak můžeme vidět u dražších modelů, ale i tak to působí kvalitně a důstojně. A především smysluplně k celému pojetí hodinek.

Zbývá ještě luneta. Zatímco jindy se řeší, jestli je luneta (nebo spíše vložka lunety se stupnicí) hliníková nebo keramická, Orient nám nabídl ocel. Podobně jako třeba u Seika SPB185 nebo Monster to hodinkám dodává takový drsnější vzhled.

7.8.2019 - Agáta Vřeská
Seiko Monster: Jaká je 4. generace legendárních potápek?

Přesně, že? Drsnější detaily k drobnějším rozměrům nebo dokonce jemnějším barvám u některých verzí je fantastický kontrast! Nechybí ani černě značená minutová stupnice, bohužel bez jakékoli luminiscence.

Navíc má takové nenápadné zoubky, což vypadá dost stylově, ale z praktického hlediska, v případě výměny za něco neorienťáckého, možná zapláčete. Mně se design líbí, takže ani tuto drobnost nemůžu Orientu odečíst z celkového hodnocení.

Po obvodu má luneta jemné ozubení a nikdo mi nerozmluví, že s lunetou na Mako 40 se otáčí poměrně těžko. Já to ovšem vítám. Po chvíli jsem to měl už v ruce, a byť se nedostavil ten antistresový efekt, ocenil jsem funkčnost lunety, jež se nepohne sama od sebe děj se co děj. No, snad by se časem, nenechavými prsty, dala přesvědčit a trochu povolila. Ale z továrny vyšla dostatečně tuhá tak akorát pro skutečné potápky a dost povolná pro nastavení odpočtu.

Navíc se musím přiznat, že jsem byl dost zhýčkaný ladným plynutím lunety u Seiko Prospex GMT, které jsem měl poměrně nedávno v ruce. Objektivně ale luneta u Orientu chodí velmi pěkně, bez samovolné vůle, jen pro větší prsty se s ní možná bude o něco hůře manipulovat.

31.7.2023 - Aleš Pavelek
Seiko Prospex Sea Automatic GMT – První prospexovské GMT!

Podobně to platí pro korunku. Je drobnější – ovšem úměrně k pouzdru, samozřejmě je šroubovací (teda vlastně „wow, je šoubovací“) a všechno „chodí“ jak má. Nic se neviklá, ve všech polohách pracuje podle představ. Pro drobnější prsty nepředstavuje sebemenší problém, pro větší to může být logicky obtížnější.

Korunka také nemá žádnou ochranu, ale vzhledem k těm menším proporcím je to možná nakonec dobře. Také po vizuální stránce se mi více líbí tak, jak to v Orientu zvolili.

Korunka má dokonce signování v podobě loga Orientu, nicméně je velmi jemně vygravírované a troufám si prognózovat, že to bude první, co se třením ošoupe a ztratí.

Maximální pochvalu si ovšem zaslouží samotné fungování hodinek. Při nastavování jsou ručky poslušné jak dobře vycvičená jednotka. Žádné samovolné posouvání na jiné pozice. Datum se začne měnit už před jedenáctou, finální skok provede jen tři čtyři minutky okolo půlnoci. A samozřejmě jde natavit ručně rychloposuvem, který zní jako tikot starých nástěnných hodin.

A když nastavíte přesný atomový čas a zacvaknete? Nic se nepohne nechtěným směrem. Můžete být v klidu. Je radost je nastavovat.

Číselník je pak velmi jednoduchý s úpravou ve stylu paprskového broušení. To na světle dělá samozřejmě zajímavou hru světel, ale nijak přehnaně. Pokud netíhnete k příliš blyštivým hodinkám, Orient Mako 40 jsou stále ideální kandidát.

Ovšem – jakmile si dáte tu práci, začnete ty detaily odhalovat a pak už vám nebude pomoci. Mně se to stalo u tmavomodrého modelu, kde na fotkách možná vidíte výrazně pískovaný povrch, avšak – běžnému oku je na první dobrou skryto, má temně modrý až černý nádech. Pouze detailní zkoumání a podrobná analýza za různých světelných podmínek odtajnila to, co čočce fotoaparátu není možné schovat.

Fantom pátého indexu. Nebo spíš šestadvacátého

Čtyřicítky jsem dostal popravdě k recenzi už… no, bylo to někdy koncem léta 23. Ideální čas pro nové potápky, že? Ovšem, pak se po nich slehla zem a recenze mohla letět do koše. Bylo to ale jedině dobře.

Abyste mi rozuměli. První várka Mako 40 měla velké auva. A sice číselník trochu šejdrem. Tedy konkrétně to bylo vidět v okolí páté hodiny, kdy indexy byly úplně mimo. Že jim to při té ceně můžeme odpustit? Ani náhodou. Nejsou to Dura za pár stovek, abych si mohl nechat tak silný důkaz špatné výstupní kontroly líbit! Ale bylo to jako se ženou. Ty drobné nedokonalosti začnete po čase buď k rozvodu nesnášet, nebo až za hrob milovat.

Model s modrým číselníkem ve staré verzi s chybou na číselníku.

Nestihl jsem se, v případě Mako 40, přiklonit ani k jedné ani druhé straně. Ale jsou tací, kteří ano. Viděl jsem hejty v zahraničních recenzích a fórech, viděl jsem i přes toto faux pas zaláskované pohledy.

Až později jsem se od kolegů z Hodinek dověděl, že veškeré modely s tímto (přiznejme si ne zrovna o značce kladně vypovídajícím) stigmatem nechal Orient stáhnout a vyrobil nové, tentokráte už hezky lícující číselníky.

Stejný model s modrým číselníkem s opraveným tiskem indexů.

Pořád nad tím musím přemýšlet. Jednak teda oceňuji gesto Orientu, protože tohle mnoho značek nedělá a jistě ho to stálo nemalé náklady navíc. Na druhou stranu se mi honí hlavou myšlenka jako „proč to teda vyslali do světa napoprvé?“ „to si toho nikdo nevšiml?“ „a pokud ano, tak si řekl no co, oni to nějak skousnou?“.

Ale jak se říká, co se stalo, nedá se odestát, a tak po světě běhá několik unikátů s indexy trochu nakřivo. Nečíslovaná limitka, můžeme říct. Teď už ale u prodejců najdete jen ty nové, opravené. Ale stejně, kdybych tehdy nezaváhal, mohl jsem mít ty s pihou na kráse a všem vyprávět příběh, jak to s nimi bylo… Ale zpět k recenzi.

Sviť Mako sviť

Luminiscence. Na tu jsme mnozí vysazeni, není-liž pravda? Ale já jsem váš člověk, nebojte, já to chápu. A tak jsem lumi u Čtyřicítek věnoval dostatečnou pozornost.

Intenzita po nasvícení – špičková. Udělal jsem testy, kdy jsem hodinky dal na druhou stranu pracovny, kde byla tma a hle – i z těch od oka tří metrů jsem od svého stolu viděl jasné ručky rozrážející tmu. Tedy, prvních patnáct minut.

Ještě další dobrou hodinu a půl byste na zápěstí poznali čas bez problémů, pak už jen s mlžením. Na takové to „celou noc budete vědět, kolik je hodin“ bych to tedy neviděl. Avšak pokud netrpíte celonoční nespavostí, bude vás luminiscence Mako 40 dostatečně uspokojovat.

7.5.2019 - Radim Krčmář
Luminiscence – Budiž světlo

Strojek

Strojek má sice základní parametry, ovšem byl jedním z největších překvapení. Nejprve papírové shrnutí.

Jde o automatický strojek Orient F672, s rezervou okolo 40 hodin, 22 kameny, sekundovkou běžící 6 tiků za sekundu (3 Hz) a má už samozřejmě jak hacking, tak ruční nátah (který ale uchu moc nelahodí a připomíná skřípění starých dveří).

V praxi šly lehce přes 47 hodin, s přesností v prvních 24 hodinách +7,4 sekund, celková odchylka za dva dny pak byla na konci -11 sekund. Testováno v poloze číselníkem nahoru a za volného chodu bez dotahování.

No řekněte sami, nejsou to parádní čísla u základního kalibru? Navíc s jistotou, že se vyrábí v Japonsku coby jejich vlastní interní hnutí?

Náramek, nebo řemínek? Možná obojí a možná ani jedno

A nakonec, na čem se nosí. Záleží na variantě. Můžete zvolit ocelový náramek nebo kožený NATO.

Kožený NATO strap u oranžových Mako 40.

Oboje funguje s hodinkami dost dobře. Obojí je ale v kvalitě základních Orientů. Ocelový náramek působí na první pohled docela slušně, ale při manipulaci zjistíte, že jde docela o chrastítko, navíc bez plných koncovek a s obyčejnou plechovou sponou. Samozřejmě, v této ceně bychom sotva mohli čekat cokoli lepšího. A navíc, nosí se i přes tyto estetické nedostatky velmi pohodlně.

Ocelový náramek se štědrou porcí mikroregulačních dírek.

Kožené strapy jsou pak vizuálním blahem. Vypadá to fakt dobře a nosí se ještě líp. Na ruce sedí jako přibité a díky menší velikosti a tím i váze pouzdra je tenké kožené NATO dostatečné. Nicméně i tady cítíte základní kvalitativní úroveň a navíc obě ocelová poutka jsou standardně napevno.

Kožený ocásek řemínku tedy není kam zastrčit, pokud jej máme dlouhý. Respektive můžete jej zohnout do poutka jako u textilního, ale na té kůži to hold půjde hned vidět. Ale i tak, pokud se s tím dopředu smíříte, musím říct, že na těch kožených řemíncích vypadají hodinky zatraceně dobře, opticky to navíc lehce zvětšuje.

29.9.2019 - Bohumil Vopršal
Na čem se dají nosit hodinky: materiály řemínků a náramků

Model s fialovým číselníkem, na fotce ještě se starou verzí natištěného číselníku.

Závěr. Nebo možná ještě alternativy?

Víc už o Orient Mako 40 není třeba psát. Jsou to dobře vymyšlené, neskutečně pohodlné hodinky s překvapivou přesností. Kvalita nejen že odpovídá ceně, ale v mnoha ohledech ji ve srovnání s konkurencí překonává.

Design a velikost je pak už otázkou vkusu, ale z recenze vychází jako jasný vítěz. No neříkal jsem to?

Jak se ale říká, v moři plave mnoho ryb. Napadá mě Seiko 5. Kdo by nechtěl mít ve sbírce legendární Pětky. Cena výkon? No, to je na delší dobu. Strojek bude dost srovnatelný, aspoň dle mých zkušeností. Nicméně, například náramky a řemínky má Seiko podle mě lepší. Na tom se možná s jinými neshodnu, ale za mě to tak je. Přesto, Seiko ve stejné ceně nenabídne safírové sklíčko, 200M voděodolnost ani šroubovací korunku. Tady by to bylo fakt na kordy.

Ke Švýcarům v této ceně za automaty ani není třeba chodit. Ale když zůstanu u japonských značek, kromě Seika umí tento styl hodinek i Citizen. A jak! Hravě zvládne automaty i s Diver´s certifikací. Jen ten safír občas chybí. Teď udělal parádní menší potápky, a být tam safír, už je mám.

A ať jsem fér, nedá mi to nezmínit ještě dvoje. První jsou Steinhart Ocean One. Se švýcarským strojkem. Mně osobně ten ala Rolex styl nesedí, ale poměr cena výkon… A to stejné Invicty Pro Diver. Tam oželíte safír, ale máte je za třetinu Steinhartů.

13.11.2020 - Agáta Vřeská
Invicta místo Rolexek? To přece nemůže být dobré…

Já se ale zakoukal do těch Mako 40. Je to taková láska na druhý pohled, ale možná proto je to ta pravá.

19.6.2020 - Martin Balabán
Orient slaví 70 let, jaká je jeho historie?

30.9.2022 - Jan Kalousek
Orient Kamasu recenze – Příběh jedné ostrozubky

7.2.2024 - Jakub Pitucha
Citizen Promaster Marine NY012 recenze – Neporazitelné potápky „nižší“ třídy