Venezianico Redentore Ultrablack recenze – Naučily mě chodit pozdě

Tagy: Recenze | Venezianico | Dámské | Pánské | Klasické | Společenské | Tradiční

Maroš Kundek | 19.5.2026 | 5 MIN

V Itálii má čas trochu jinou váhu. Nikdo tam příliš nespěchá. Italové tomu říkají „il dolce far niente“. Něco jako že čas si máš užívat, ne se někam věčně hnát. Žít pomaleji. Přirozeněji. Víc pro daný okamžik. Ptáte se, jak to souvisí s hodinkami Venezianico Redentore Ultrablack?

Jako Středoevropan, člověk z regionu historicky formovaného pořádkem a systémem, kde si vážíme přesnosti, plánování a věcí „tak, jak mají být“, jsem tomu ani já nikdy úplně nerozuměl. Až doteď.

Venezianico Redentore jsou totiž první hodinky, které mě donutily pochopit, co v praxi znamená „radost z nicnedělání“.

La prima impressione (První dojem)

Upřímně – když jsem se dozvěděl, že do našeho portfolia přibude značka Venezianico, moc jsem od toho nečekal. Modely od microbrandů (dá se tak Venezianico ještě nazvat?) často vypadají na papíře dobře. Realita ale bývá často o něco… střízlivější.

A to je přesně důvod, proč mě Redentore překvapily. Ve chvíli, kdy jsem je poprvé vzal do ruky, mi docvaklo, že toto je o něčem jiném. Zpracování, příběh, celkový pocit. Věci, které se nedají úplně vyjádřit slovy ani fotkami. I když se o to dnes pokusím – tyto hodinky prostě musíte vidět naživo.

Pokud by vás potom zajímal samotný příběh značky Venezianico, věnovali jsme se mu detailně i v samostatném článku.

23.3.2026 - Agáta Vřeská
Příběh značky Venezianico – Itálie, kterou svět přestal podceňovat

La forma (Vyhotovení)

Redentore je na první pohled velmi jednoduchý model. Ukrývá se v něm ztělesnění nadčasové elegance a tradiční design. I přes klasický design ale na ruce působí velmi moderně. Je to z několika důvodů.

Jemná, kulatá luneta, vypouklé sklíčko, které lehce vystupuje nad pouzdro – jako taková kupole. Pouzdro je celkově velmi měkké a zaoblené. Nožky se mírně svažují směrem dolů, díky čemuž hodinky přirozeně kopírují vaše zápěstí a sedí pohodlně i na užší ruce.

Kromě toho se model nabízí ve dvou velikostech pouzdra: 36 mm a 40 mm. Já jsem si vybral větší verzi.

Docela mě zaujala korunka – je doslova „korunou“ těchto hodinek. Je dostatečně velká, ale zároveň decentně zapuštěná do pouzdra přes jemné chrániče, které ji lemují. Také má jemné drážkování, takže se s ní dobře pracuje, ale zároveň nepůsobí příliš technicky.

Design Venezianico Redentore je inspirován symbolem benátského dědictví – konkrétně bazilikou del Redentore od architektonického mistra Andrey Palladia. Odtud pochází ona kulatost, symetrie, proporce a klid. To je minimalismus v jeho nejryzejší podobě.

Funzione? No, grazie! (Funkce? Ne, děkuji)

Když už zmiňujeme minimalismus, tak u dnes recenzovaného modelu – UltraBlack – se jde ještě o krok dál. Venezianico zde totiž použilo speciální úpravu, která se skrývá pod názvem Musou Black – barva, která dokáže pohltit 99,4 % dopadajícího světla.

Výsledek? Číselník neodráží vůbec nic. Světlo v něm doslova mizí. To přináší pocit jakési hloubky – plocha číselníku totiž působí téměř „nekonečně“. Jako byste se ani nedívali na nějakou plochu, ale do prázdného prostoru bez začátku a konce. Je to poměrně nepřirozený pocit a člověk si na něj opravdu chvíli zvyká. Nošení těchto hodinek je jedinečný zážitek, který dost přitahuje i pozornost okolí. Už dlouho se mi nestalo, aby se mě někdo zeptal na moje hodinky.

Barva Musou Black je od japonské společnosti Koyo Orient a používá se zejména na plátna, v umění nebo fotografii, když chcete potlačit odlesky na minimum. Pokud byste si ji chtěli pořídit, dá se dokonce i koupit. Není to ale žádná levná záležitost – malé, 100ml balení vychází přes oficiální stránku na ¥2200, což je v přepočtu cca 300 korun + poštovné z Japonska. Samotná aplikace je ale údajně poměrně náročná a citlivá.

Výjimečnost tohoto číselníku mi ale přinesla i jeden neduh – co je nosím, začal jsem všude chodit pozdě. Netuším, kolik je hodin. Absence indexů a volba velmi jemných ruček ve stylu dauphine, kompletně bez luminiscence, vám úplně vezme přesnost odečítání času. Nechávají vás totiž bez pevných bodů, bez reference.

Postupně mi ale začalo docházet, že to asi není chyba, ale záměr – tyto hodinky jsou jednoduše o tom, aby člověk přestal řešit čas. Stačí ho občas jen nechat plynout. Věci nemusejí končit tehdy, když to ukáže ručička, ale když cítíš, že už je potřeba se posunout. (Touto cestou se chci omluvit všem, kteří kvůli mně museli čekat.)

Celý tento koncept pěkně doplňuje zadní dýnko. Když hodinky otočíte, dostanete totiž odpověď na kontext tohoto modelu. Vygravírovaná grafika znázorňující satelit má navodit pocit, jako byste byli ve vesmíru – ponoření do neznámého světa, kde absolutní černá vládne bez konkurence.

Musím ocenit to, že dýnko je na všech hodinkách Venezianico vždy otočené správně „hlavou nahoru“ a pěkně zarovnané. Malý detail, ale dělá to svoje. Také se mi velmi líbí technický popis v italštině – Acciaio 316L, Vetro Zaffiro a podobně. Mám rád Panerai a toto ve mně zanechává úplně stejný „vibe“.

Řemínek je z jemné kůže černé barvy s ražbou „Made in Italy“ na spodní straně. Byl jsem ujištěn, že skutečně jde o pravou italskou výrobu. To potěší. Na ruce působí velmi měkce a líbí se mi i to, že na sebe nestrhává pozornost, nesnaží se být dominantní. Zároveň se směrem ke sponě jemně zužuje, což na ruce působí elegantněji a přidává tomu celému pocit většího luxusu.

Voděodolnost tohoto modelu je 5 barů (50 M). Není to nástroj na potápění, takže myslím, že to nikoho nijak zvlášť nepřekvapí a na běžné situace to úplně stačí. Pokud byste se například v oněch Benátkách rozhodli sednout do gondoly, myslím, že nemusíte nic řešit.

Perfetto? Assolutamente no (Dokonalé? Rozhodně ne)

Musím ale vytknout i pár věcí. Sklíčko je sice safírové, to je pro mě vždy plus, ale protože je číselník takový, jaký je, všimnete si věcí, které byste jinde možná přehlédli. Mám na mysli antireflex. Venezianico zde použilo modrý. Ten sice vytváří pěkný odlesk po okrajích sklíčka, kde se láme přes jeho kupolovitý tvar. Vypadá to dobře.

Antireflex vytváří modrý odlesk.

Zároveň se ale – za běžných okolností – vytváří výrazný odlesk přímo na skle. Také jsou na něm vidět všechny šmouhy a „packy“, takže jsem se neustále přistihoval při tom, jak je musím otírat. Antireflex je oboustranný, takže je asi už jen otázkou času, kdy tato kombinace přinese první škrábance.

A potom je tu ještě jedna věc, která mě trápí. Protože celý koncept stojí na prázdnotě a minimalismu, tak neustálý pohyb sekundové ručičky mi jemně narušuje ten pocit „nicoty“, který se číselník snaží vytvořit. Není to žádný zásadní problém. Ale nějak jsem okamžitě po koupi zatoužil provést malou „amputaci“. Uvidíme, jestli mě toto nutkání přejde.

Conclusione (Závěr)

Asi už moje oblíbená věta je, že „tyto hodinky nejsou pro každého“.

Tady to ale opravdu platí dvojnásobně – pokud chcete přesnost, okamžitou čitelnost a jasnou orientaci v čase, pravděpodobně vás tyto hodinky budou spíše frustrovat.

Ale pokud hledáte něco jiného… možná něco, co vás naučí zpomalit, vnímat momenty a detaily, které vám dosud unikaly. Nebo se vám jednoduše líbí italský smysl pro styl, estetika a životní filozofie. V tu chvíli to celé začne dávat smysl.

Pokud vás tyto hodinky zaujaly, přijďte si je prohlédnout naživo na některou z našich prodejen. Tyto hodinky si – abyste je opravdu pochopili – jednoduše musíte vyzkoušet naživo. Ale upozorňuji vás – je to trochu nebezpečné. Může to totiž skončit nákupem (stejně jako v mém případě).

Zdroj fotografií:

• Hodinky 365
• oficiální fotografie výrobce

Mohlo by vás také zajímat:

22.4.2026 - Eliška Mertová
Venezianico Arsenale Calendario představení – Moc komplikované?

14.1.2022 - Agáta Vřeská
Příběh značky MeisterSinger – Dokonalost nepřijde během několika sekund